Normální senátor
I maturanti chápou roli obhájce u soudu
Senátoru Mejstříkovi se nelíbí, když advokát obhajuje obžalovaného, s jehož morálním vzhledem senátor nesouhlasí. Jeho výtky míří na nového ústavního soudce Balíka, který kdysi zastupoval Milana Šrejbra. Obhajujete darebáka, také jste darebák, myslí si Mejstřík.
Většinou už maturanti chápou roli obhájce u soudu. Když Mejstřík ne, vzniká otázka, jestli chápe, co je to senátor - což je k pochopení mnohem těžší než pochopit advokáta. Ale Mejstříkovi zajisté nešlo o to, něco pochopit, nýbrž zaútočit na politického protivníka, hádejte koho. Nevybral si však dobrou zbraň. Dokonce riskuje - kdyby se Mejstřík sám na sebe podíval těmi Mejstříkovými zraky, musel by vidět, že sám měl tahanice ne jako advokát, nýbrž jako podezřelý, kol bytu, dekretů, povodně, příspěvků. Kdyby Mejstřík nebyl Mejstříkem, jistě by Mejstříka za ty tahanice napadl, mravně natřel.
Zbraň to není dobrá také z druhého důvodu. Mejstřík vystupoval poněkud hloupě. K pochopení toho, co jest to ve svobodné společnosti soud, policie, žalobce, advokát, má daleko. Existuje i důvod třetí, nejvážnější. Netýká se tolik toho nedůležitého neohrabaného politika. Týká se všech.
Málokdo má zažito, co je právo a co je spravedlnost. V zásadě si lidé myslí, že darebák žádného obhájce mít nemá, a když se k tomu někdo propůjčí, obhajovat darebáka, je také darebák. U nás se zákony ctí jen tak trochu, s výjimkami, které jsou ospravedlněny právě mejstříkovskými důvody - že je někdo špatný, cizí, má zlou povahu, stýká se s nevhodnými lidmi, řekl něco o někom, kdo je hodný.
Ctihodní orgánové své nálezy mastí často podle toho schématu. Připomeňme dávný výrok státního zástupce: Obvinění stahuji, ale chlap je darebák, budeme hledat dál, ono se něco najde. Tento právní květ zástupci prošel bez povšimnutí. Chlap byl neoblíbený.
Mejstřík není nic zvláštního. Je to normální senátor.