Hrdina, či zběh?
Odmítat rudý samopal je dodnes zločin
Den před evropskými volbami bude Městský soud v Brně projednávat záležitost velmi neevropskou. Před tváří zákona stane skupina občanů, kteří v minulosti odpírali službu v komunistické lidové armádě, byli za to odsouzeni a vězněni. Patnáct let usilují o rehabilitaci, protože jim oprávněně připadá, že by odmítání služby v československé rudé armádě nemuselo být trestným činem.
V zemi, kde je značný deficit hrdinství, by to naopak měl být čin chvályhodný a příkladný. Soudy s tímto hrdinstvím mají bohužel značné potíže. Procesy se vlečou od kraje devadesátých let, ti uvěznění očištěni nejsou, právnictvo zápolí s haldami zákonů a s tím, co nakonec každý přítel starých časů musí uvnitř duše poctivě cítit: kdo se vyhýbal vojně, byl zločinec a trest si zasloužil. Toto vnitřní přesvědčení je silnější než zákony.
Jeden z rozsudků řekl, že chlapci, kteří odmítli sloužit v armádě, potrestáni být mají, protože to je zločin, ale mají být potrestáni méně, než to učinila komunistická justice. To byl zajímavý pokus o smíření starých a nových časů - jakási kombinace sežrané kozy a chcíplého vlka - soud zkusil dát za pravdu všem.
Škoda, že nemáme, krom bratrů Mašínů, žádný pěkný atentát na rudé potentáty. To by dnes bylo diskusí a právně-humanistických debat, zda měl Zápotocký vyletět do povětří, nebo ne. Takto se bavíme o patro níž. Je, či není zločin odmítat rudý samopal? Tuto jasnou věc mohou soudy dalších patnáct let znejasňovat, než ty chlapce dají případně zas zavřít.