Kdo a proč Špidlu povalil
Vypadá že vládu si povalila sociální demokracie sama. Ale není to tak zcela. Musíme se na pád vlády dívat pozorně: Špidlu povalila velmi nesourodá, ba dokonce protichůdná tichá koalice. Z jedné strany, té socialistické, se vláda děkuje za to, že dělala reformy. Ze strany druhé naopak za to, že je nedělala. Vláda se ocitala v izolaci na všech místech, kde je vláda nějak přítomna. Že to prasklo právě v sobotu, je dílem náhody. Prasknout to mohlo až dnes, ve středu, za měsíc.
Co pro levici bylo zradou volebního programu, není pro pravici žádnou reformou, nýbrž jen pokusnickou improvizací. Škromach, například, to říká jasně: větší dluhy, vyšší daně, větší sociální dávky, větší účast státu v hospodářství, více regulací a dotací. Ani Špidla neměl zvláštní důvod tuto vládní moudrost opouštět, krom jediného: byl přec jen předsedou vlády a díval se do státní kasy, což Škromach nemusí. Tento pohled přivedl Špidlu na scestí reforem: věrné zarmoutil, pravici nepotěšil.
Tragédie jeho vlády je tragédie prostřednosti, ani hot, ani čehý. Špidla neměl rád opoziční smlouvu, dnes by si na ni mohl vzpomenout se závistí: Zemanovi poskytovala výmluvu, že jeho vláda na řetězu nic pořádného socialistického předvést nemůže, a ještě samočinně připisovala trestné body ODS. Takovou výmluvu Špidla neměl po ruce. Nabízel tedy kompromisy, které neuspokojovaly nikoho. Obratnější politik by možná dokázal vládní pohyby úspěšněji předstírat a vydržel by déle. Nakonec i hlučný Zeman čtyři roky úspěšně zakrýval, že ve skutečnosti je jeho vláda jen četou nepořádných údržbářů funícího stroje. Špidlovi lze připsat k dobru přímočarost: nehrál falešně, říkal přímo, co chce. Nebyla to však přímočarost příliš výhodná: co chtěl, chtělo stále méně těch ostatních.
Když od sebe vítěze nad Špidlou oddělíme, zůstanou party, z nichž žádná to po poraženém převzít nemůže. Pokud se ovšem neuchýlí k nějakému novému klamnému manévru. Radikální levicová vláda neprojde parlamentem, pokud si v nějaké formě hlasité či neviditelné spolupráce nákup - pro koho by nebyl smrtící? Ani vláda skutečných reforem není v současné sněmovně možná. Co by asi bylo reálné - opět nějaký pravolevý slepenec, šířící kolem sebe dosud neznámou lákavou vůni. Gross je muž bez vize, udělá cokoliv, pokud mu nos sdělí, že se to vyplatí, mohl by takový slepenec nabízet. Nabídl by ovšem současně i existenciální otázku, proč všichni ty Špidlovy žáby jedli - místo tichého a usměvavého pána bychom měli na krku triviálního rozjívence s tou samou starou politikou v nové krabičce.
Je přirozeným důsledkem koalic, že dělají poněkud jinou politiku, než si přejí voliči za plentou. Špidlovo harakiri je důsledkem toho, že se až příliš vzdálil svým ctitelům a příliš ukompromisoval. Aby jeho pád měl skutečný politický, a nikoliv kosmetický smysl, musela by přijít nějaká jiné politika. Dnešní sněmovna její příchod v podstatě neumožňuje. Sečteno, podtrženo, brzy přijdou volby. Do té doby nás čeká zas jen četa údržbářů.
Metafyzicky řečeno, Špidlu nepovalila lstivost Grosse či Zemana, nýbrž hluboká vnitřní potřeba země. Ta už stojí sedmý rok. Jaký potřebuje pohyb, nemusí vědět ani páni nahoře. Vědět to mají voliči.