Špidlův sociální stát
Premiér Špidla jde do své životní krize s argumenty. Chce vládnout dál, aby udržel sociální stát a aby dovedl do konce vládní akce, kterým říká reformy.
Je to paradoxní argumentace, protože právě to jsou dva nejsilnější důvody i k tomu, aby dál už nevládl. Paradox také je, že to, co Špidla považuje za reformu a většina členů ČSSD za zemětřesení, považují ekonomové za improvizované záplatování děr.
Sám slavný pojem "sociální stát" je záhadný. Socialisté si jej přivlastnili zcela automaticky, jako by jen oni měli patent na lidskost a solidaritu a jako by každý nesocialista byl kruťas a vydřiduch. Je to, jako když křesťané prohlašují, že jen oni jsou vlastníky mravnosti, zatímco my neznabozi ne. Sociální stát v pojetí Špidly je jen postátnění občanstva - stát bere lidem jejich vlastní prostředky, které jim pak zpět rozděluje - podle svých úvah, tomu víc, tomu nic. Nejdokonalejším sociálním státem byl stát komunistický - bral všechno a všechno (kromě toho, co ukradl) zas rozdělil.
Socialisté se trochu krotí, i když Škromach už líčí na "bohaté". Špidla se tváří, že sociální stát je zvláštní dar, cíl či výsada. Problém je, že v jeho pojetí a v jeho praxi (nejen jeho) je to složitý, drahý, neefektivní stroj na maření materiálních hodnot a také stroj na podporování lehkoživků a korumpování voličů, viz poslední špidlovské rozdávání tisícikorun. Je to také stroj na výrobu chudoby a nezaměstnanosti. Kdo si vzpomene na předvolební sliby socialistů, řekne, že je to stát asociální. Brzdí hospodářský rozvoj, obyčejné obyvatelstvo odsuzuje k šedivosti, průměru a z občanů dělá ošuntělé příjemce mizerných dávek, pod jejichž množstvím se hroutí státní rozpočet. Vynálezcem tohoto sociálního státu není sociální demokracie, nýbrž pruský stát v předminulém století. Jeho ideou bylo postátnění občanstva a korumpování jeho buřičských pudů.
Jsme o dvě století dál. Solidaritu, pomoc bližním v neštěstí nepopírá nikdo. Ale všechna pojištění, zdravotním počínaje a důchody konče, jsou otázkou pojistné matematiky, nákladů, výnosů atd. Není to otázka žádného dobra, spravedlnosti či lidskosti. Zná to každá pojišťovna, kde se něco vyplácí, tam se i vybírá a jde o to, jak racionální je systém. Sociální stát není vlastnictvím socialistů, je to problém moderní doby a všech politických směrů - jak zajistit jeho rentabilitu, přehlednost, spravedlnost? Pojišťovna řízená Špidlovými ideály by dávno zkrachovala, jeho sociální stát už zkrachoval také, ale úpadek kryje obrovskými dluhy.
Špidla straší, že po pádu vlády budeme muset říci sociálnímu státu "nazdar". Ano, ale jen tomu jeho. Že by moderní stát dvacátého prvního století rezignoval na "sociální" aspekty lidské existence, nikdo nehlásí a nechystá. Co se však tlačí vpřed, je modernizace starobylého sociálního systému. Špidla se mu brání, spoléhá na staré postupy, a proto by měl už odejít. Jeho sociální stát připomíná starý Řím: pasivní lid žádá od vlády milodary a hry, vláda kdekoho odírá, aby na milodary a hry měla. Potřebujeme vládu, která sice uchrání lidi v neštěstí a nouzi, ale dokáže také iniciovat lidské aktivity a pracovitost a dokáže pro tyto ušlechtilé vlastnosti vybudovat a uchránit dost svobodného prostoru.
Nic takového Špidlova vláda nenabízí. Důležité ovšem je, jestli to bude umět nějaká vláda příští. A jestli si na to troufne. Lid už je hodně cvičen na "vládo, dej" a těch, kteří hýbou vlastním tělem a mozkem, v této drezuře ubývá.
***
Špidla straší, že po pádu vlády budeme muset říci sociálnímu státu "nazdar". Ano, ale jen tomu jeho. Připomíná starý Řím: pasivní lid žádá od vlády milodary a hry, vláda kdekoho odírá, aby na milodary a hry měla.