Jen selhání. Ale čí?
Bude za policii její šéf někdy odpovědný?
Co to je vlastně ta politika?
Volby, hlasy a jak si ti páni nahoře nadávají?
Když jednou jeden policista začne na živé ulici střílet po občanovi, který jde zločinně na červenou, je to selhání jednoho policisty a policejního prezidenta to nemusí zajímat. Všude se čas od času někdo zblázní a prezident policie tu není od toho, aby řešil, že se jeden policista náhle zcvokne. Je tu od koncepcí, směru policejního vývoje a globálního řízení bezpečí země. Když se zcvoknou dva policisté, pořád je to ještě jen selhání dvou lidí, policista by řekl: dvou lidských faktorů. Prezident policie je od nich daleko, vysoko...
Napište si ale na papírek, co všechno policie za poslední léta vyvedla. Seznam je to dlouhý, hořký, výsměšný. Není trapnosti, aby na něm nebyla. Podplácení, přehmaty, podíl na zločinu... Je ten seznam stále ještě jen seznamem jedinců, kteří selhali, nebo už něčím víc? Je prezident policie a jeho nejbližší sbor stále ještě vysoko, daleko? Nepatří už sami na ten seznam?
A to je právě politika: kdo si myslí, že prezident policie na svou práci nestačí, ruku nahoru. Kdo si myslí, že na ni stačí, nech ji dole. Je už seznam policejních ničemností dost dlouhý, aby prezident šel? Nebo má protiseznam: Můj program na ozdravení policie? Opozice by měla usilovat, seznam v ruce, o jeho pád. Prezident by se měl bránit: Takto s policií mávám, takové mám výsledky. Politika je, že buď padne, nebo ne.
Nic takového se neděje. Policie množí své jurodivé činy, prezident je klidný, sebejistý, nic mu nehrozí, všechno mu v úřadě klape. My si myslíme, že politika je, co řekl Kalousek či Gross. Co se děje v policii, je věc odborného prezidenta, ne naše. I když kulky už nám hvízdají kol nevinných hlav...