Zeman, Špidla, Gross
Špidla se na sebe dokáže podívat bez předsudků. "V Evropě jsem považován za významného člověka," říká. "Když běžím naplno, tak mi prostě duše uteče z těla, rozptýlí se mezi stromy a tam si jako žije."
Ale nemusíme mít strach. Duše se poměrně rychle do těla expremiéra zas vrátí. Je léto, jsou ohromná vedra, která leccos vysvětlují. Vysvětlit ovšem, proč tento originální myslitel, plný záhad, mohl dva roky hrát roli respektovaného premiéra, je obtížné. On sám říká: "Chtěl bych, aby mě dějiny vnímaly jako toho, kdo dal do pohybu proces, který vede k modernizaci evropského sociálního státu." Zamiřte na Špidlu, odkud chcete, vždy se dozvíte něco podivného, výstředního, úchylného - buďto pozorujete asketu, fanatika, bludaře, nebo učence-ochotníka, který vymýšlí podivnosti: "válka submaximální intenzity". Politika je rejdiště podivných postav a postaviček, které mají sklony napravovat lidstvo. Naplánují si nějakou hovadinu, pak se jí klaní. Klidně řeknou: submaximální sociální stát. Politika v chudé zemi je také příležitost, jak vydělat peníze. Za patnáct let už jsme nasbírali pěknou dávku politických zbohatlíků i bláznů. Oslnili, prskli, zmizeli.
Zeman byl veliký podivín. Hrubec, vzdělanec, sebestředný narcis. Socialismus jej příliš nezajímal, nestál o nápravu světa, stál o sebe a svou klátivou velikost. Ohromné množství lidí si dodnes myslí, že jeho vůdcovství mělo nějaký smysl. Mělo - ale jen pro Zemana. Stanul na vrcholu, pokořil protivníky. To musela být rozkoš. Už rok asi zuří na Vysočině, odvrhli jej a ošulili.
Špidla o svět dbá: jihočeský kazatel, zpocený asketa, běží předposlední, pro běh sám. Když se rozhoduje mezi valorizací důchodů a podporou pro rodiny s dětmi, připadá si jak v románu Sophiina volba. Může zachránit jen jedno dítě, druhé odsoudí k smrti. Musíme se před ním mít na pozoru všichni. Říká, že kudy chodí, tudy myslí na Českou republiku. Běda. Takový je osud fanatiků: vždy se rozhodují v absolutnu. Spotřebují všechen cukr, vysvětluje Špidla, a přecházejí na tukový metabolismus a je tu krize.
Teď máme Grosse. Je to vajíčko, které si politika snesla a vyseděla sama. Gross postupuje dobře: na papír sepisuje samé správné a dobré věci a pak nám je bude z toho papírku předčítat. Když bude třeba, slíbí i pěkné počasí. Protože se vylíhl v politice, občas tápe. Neví přesně, co lidé rádi slyší. Ani ve snu jej nemohlo napadnout, že uklouzne právě na jednom policajtovi Přibylovi, který nikdy nic špatného neudělal, protože byl prověřen. Ale Grossovi to po čase zláme nohy - stále víc lidí si povšimne, že přiletěl z Marsu.
V Čechách je počasí většinou přiměřené. Přiměření jsou i naši politici. Pocházejí z lidu, lid je nenávidí. Jsou prý nahoře a kradou. Lid neví, že pocházejí z něj, jenž krade dole. Právě dohotovují vládní program. Nic to není, každý to ví, ale ať vláda alespoň něco má. Před časem byl ve sněmovně poslanec, který věřil, že psi rozumějí lidské řeči. Už tam není, ale přesvědčení, že politika je velká věc, tam zůstalo.
Vládní program je urážlivý: vláda si myslí, že jsme chudáci, kterým bude něco dávat. Chudáci jsme, ale proto, že nám vláda bude submaximálně brát. Submaximálně znamená: skoro maximálně.
Vládní program je urážlivý: vláda si myslí, že jsme chudáci, kterým bude něco dávat, aby jim pomohla. Chudáci jsme, ale proto, že nám vláda bude submaximálně brát.