Lénina? Co to bylo, to Lénina?
Zločince Hoffmanna propustili. Ze zdravotních důvodů. To propuštění je na celé slavné historii potrestání komunistických zrádců jediný světlý bod.
Vše ostatní je trapné.
Trapné je, že byl tento zrádce odsouzen za sabotáž ve věci telekomunikačního zákona. Byl to kolaborant s ruskými okupanty, ne s telekomunikacemi. Každý krom soudců to ví. Ale ještě trapnější je, že byl odsouzen jako jediný - jsou kolaboranti větší a význačnější, kterým to prošlo. V trapnostech můžeme pokračovat: Hoffmanna vyloučili po listopadu 1989 z KSČ, ale když šel před měsícem do vězení, titíž komunisté jej oslavovali jako hrdinu-mučedníka.
Vrcholem trapnosti byla snaha soudit zrádce z roku 1968 za zradu socialistické vlasti a socialistického tábora. Zrádci dělali pravý opak skutečně chtěli ten odporný ruský socialistický tábor chránit, ne zradit, což by, pozorováno z dneška, bylo naopak chvályhodné. V těchto paradoxech se česká spravedlnost motá jak slepá ovce už patnáct let můžeme připomenout komunistického bafuňáře, kterého chtěli po listopadu studenti vykouřit z fakulty a dodnes za to chodí k soudu pro "pomluvu".
Rozloučení s komunismem je kapitola truchlivá. Pro mravokárce je to příležitost: národ je shnilý, mravní škody z komunismu smrtelné, konec českého světa na obzoru. Je to pěkné odsouzení všeho doma, s věštbou, že dobře už nikdy nebude a že dnes je tu ta největší mravní zkáza. Divné je, že ji věštci vidí právě dnes, když už ten komunismus přešel - dělají, že za komunismu mravy tolik nestrádaly. Jako by tenkrát nebylo tolik úpadku, kolik ho oni vidí dnes.
Problém je, že rozloučení s komunismem mají v rukou komunisté. Jak ti viditelní, tak ti neviditelní. Komunistů je v české zemi ohromné množství. Všimněme si: být antikomunista je dodnes mezi lidmi jakási nadávka, zatímco antifašista je slovo pěkné, čestné. Napište, že třeba Jakeš byl hloupý darebák, dostanete se možná i k soudu.
A přitom je to to nejjemnější, co můžete o této figuře napsat.
Komunisté mají převahu, tak bude vyrovnání s komunismem po jejich. Hodit komunismus do žumpy znamená stále ještě osobní tragédii pro miliony českých životů čemu jsme to sloužili, co jsme to dělali? Ti lidé se mohou buď pozvracet, nebo obraz komunismu jako žumpy nepřijmout. Přirozeně dělají to druhé všude, kde jsou - a jsou všude.
Antikomunisté by přesto neměli ochabovat. Měli by tahat rudou generalitu před soud, kdy to jen půjde. Krok za krokem, zbytečně, marně, až do zapomnění všeho, co bylo.
Vyrovnáni s komunismem nastane, až někdo řekne: Lénina? Co to bylo, to Lénina? U nás spravedlnost znamená jedno: že se zapomnělo. Co u nás! Všude to tak je.
***
Problém je, že rozloučení s komunismem mají v rukou komunisté. Jak ti viditelní, tak ti neviditelní. Komunistů je v české zemi ohromné množství. Být antikomunista je dodnes mezi lidmi jakási nadávka.