Umělci jdou do voleb
Protože to jsou populární osoby, vyvolávají rozruch. Někteří podporují politiky zadarmo, jiní za peníze, pár jich dokonce kandiduje. Lid své umělce miluje, ale toto jim nechce odpustit - zaplétat se s politiky je na pováženou! Platí to právě pro populární umělce. Když se do politiky pustí etnograf nebo geolog, nikoho to nepohorší.
A přitom - neexistuje silnější svoboda než svoboda politického života. Každý ať si podporuje, koho chce, podle gusta, sympatií, lásky. Proto jsme snad zvonili klíči, aby dnes mohl každý lézt na jakoukoliv politickou tribunu bez bázně a hany. Veřejnost však, protože věří, že politika je svinstvo, si svobodu takto nepředstavuje. Svoboda je nadávat nahoru těm gaunerům, a být dole, kde je čisto.
Politici mají populární osoby kolem sebe rádi. Věří, že odlesk té popularity ozáří i je a jejich stranu - a mají asi pravdu. Když se populární osoby neobjeví v jejich blízkosti samy od sebe, zaplatí jim. Pak přijdou. Je zbytečné jim to vyčítat. Prodávají své umění tomu, kdo zaplatí, to není nic nemravného.
Nemravnost leží na druhé straně u politiků. Když se k volební kampani přidá populární osoba sama od sebe, zadarmo, s nadšením, zájmem, s vírou ve své politiky, je to v pořádku. Chová se jako svobodný občan, prezentuje veřejně své názory, vystavuje se různým úsudkům, případně kritice nebo chvále, nese kůži i renomé na trh.
Když si ji politici objednají a zaplatí, situace je jiná - pro politiky. Zaplatit umělci a nechat ho zpívat na stranickém pódiu - jaký to má smysl? Že se lidi pobaví zadarmo? Že si nějak propojí politiku strany s hlasem zpěváka? Proboha jak? Vždyť toho zpěváka si může zaplatit i konkurenční politická strana. Tam také dojde k mystickému propojení? Dělají politici z lidí idioty, kteří si pletou zemědělskou politiku ČSSD s hlasem Hany Zagorové? Když by, dejme tomu, Hana Zagorová investovala své umění a svou osobnost do nějaké stranické politiky, je to pro voliče informace. Dobrá, či špatná, jak pro koho. Každopádně znamená: tato umělkyně osobně investuje do něčeho kvůli něčemu. Když si ovšem tutéž umělkyni nějaká strana najme a zaplatí, jaká to je zpráva? Jsou dvě: jak zpívá ta najmutá umělkyně a zadruhé, že strana, která ji najala, mě považuje za idiota, který nerozezná hlas známé osoby od neschopnosti dotyčné strany zlepšit poměry v policii či zdravotnictví.
Předvolební hokuspokusy se známými osobami vedou k jedinému: že se z politického boje stává stále větší šaškárna, pouť, opičárna. Obrátí se to proti politikům: budou se muset přidat. Budou muset zpívat, zkřivenou pusou vyprávět trampoty Vochomůrky, proskakovat hořícím kruhem nebo imitovat Gotta - aby pobavili. Litovat je nemusíme, dělají si to sami. Pro známé osoby to hanba není. Paní Vondráčková by si ale nemusela vymýšlet triviální výmluvy o tom, že chce stabilitu. Má říci po pravdě: zaplatili, zpívám, nazdar. Jenže i jí ty kritiky popletly hlavu myslí, že dělá něco špatného. Něco špatného dělají politici. Ale sázejí na blud - volby v žádném případě nevyhraje ten, kdo si najme Gotta třeba i s Bohdalovou a zlatým Šebrlem dohromady. Jen utratí hodně peněz. Volby se nevyhrávají karnevalem, nýbrž politickými postupy politiků.
Možná se pletu, možná mají pravdu politikové, když říkají: lid je hloupý a ošálíme ho vtipnou zábavou.
My nepolitici ale věříme, že lid hloupý není. Nu po volbách uvidíme.
KRESBA: MIROSLAV KEMEL