Stát dýchá jak velryba
Daně jsou konečně ústředním politickým tématem. Spor o ně je cennější než neužitečné politické války o počet hejtmanů či zda je Klaus sobec a Gross dítě.
Zdá se, že i voliče začíná zajímat to hlavní: kolik peněz stát chce a co za ně nabízí. Takto lze obecně formulovat každou politiku v demokratickém státě. Sledujeme nyní ČSSD, jak mění plachtoví. Od starých hesel „zdroje jsou“ a bohatého pečovatelského státu za vysoké daně kormidlují k méně socialistickému: nízké daně. Tím se míní přitočit kamsi až k ODS, kde prý jsou nyní natlačení voliči. Ale protože jsou to socialisté, svůj radikalismus opravují: nízké daně jen pro chudé. Tím své přeplachtění ruší, snižování daní taky. Chudí platí už teď nízké nebo žádné daně a nikdo jim je nechce zvýšit.
Zvláštní je, že žádná strana neříká, jaké budou státní výdaje. Kdo chce snížit daně, musí snížit výdaje, to pochopí každá hospodyně. Vzduchem však poletují jakási čísla - osamělí ptáci, patnáct procent, nula daní, dvacet procent, všelijaké sumy bez souvislostí a do toho náhle místo zlevnění vletí zdražení poplatků. Ty přiletěly z časů, kdy ČSSD daně zvyšovala - teď kazí celkový dojem: já Gross jsem král nízkých daní. Ale kdejaká poplatková položka pořádně zdražila. Například vstup do Antarktidy bude stát pět tisíc, ačkoliv tam vládě nepatří ani kostka ledu a nemá tam jediného úředníka.
Proč řekne Kalousek zničehonic právě nějaké jedno daňové číslo, proč Tlustý zas třeba patnáct procent (jak to vypočetl - ke kterým výdajům, nebo řekne Topolánek devatenáct?) a Gross sníží daně chudým, kterým je víc snížit nelze. Jak tedy Gross sníží daně? Jednoduše: udělá z bohatých další chudé a přesvědčí nás, že je to zásluha.
Tvorba daňových zákonů je jen rej náhod a přibližných čísel, chaos protikladných nápadů různých jedinců, kteří vytvářejí ve snaze zalíbit se zmatek, v němž se ani graduované prase nevyzná.
Citujme ze zákona: „Zálohy na daň z příjmů se platí v průběhu zálohového období. Zálohové období je období od prvního dne následujícího po uplynutí posledního dne lhůty pro podání daňového přiznání za minulé zdaňovací období do posledního dne lhůty pro podání daňového přiznání v následujícím zdaňovacím období.“
Oproti rakouskému předpisu, že kůň se zapřahá ve směru jízdy, je to pokrok. Tento rébus rozluštíme, ale jak snížit daně tím, že je nesnížím, to je šaráda. Stejná šaráda je snižovat daně bez ohledu na výdaje státu.
Laik by soudil, že zástupci lidu stanoví státu činnost, z ní odvodí výdaje a podle nich daně. Opak je pravda: stát utratí vždy víc, než vybere. Vybere, co ho v tom chaotickém víru napadne. Stát dýchá jak velryba: před volbami - snížit daně, rozdat zlato po volbách seber zlato, zvyš daně.
Dýchání této velryby je velké politické téma. Třetího ledna napsalo ministerstvo vnitra všem starostům: Odbor pro místní správu mění název na Odbor dozoru a kontroly veřejné správy. Tím je duch dnešního vládnutí vystižen přesně. Ne lid dává státu daně, nýbrž stát bere lidu berně. Biřic jak za králů a princezen.
Tvorba daňových zákonů je jen rej náhod a přibližných čísel, chaos protikladných nápadů různých jedinců, kteří vytvářejí - aby se zalíbili lidu - zmatek, v němž se ani graduované prase nevyzná