Trapnost aféry Kořistka
Před několika měsíci jsme psali, že Kořistkova aféra bude klopýtat vpřed hlemýždím tempem, asi jako když foukáš do oharku, aniž by došla nějakého konce. Náramně se hodí k tomu, tvrdili jsme, aby se občas rozhrábla, mírně vzplanula a pohasla. Je to takové maličké politické svinstvo, které si každý může číst, jak chce. Nespletli jsme se.
Státní zástupce zrušil 18. října trestní stíhání obviněných. Policie se pustila do nové práce. 4. ledna předává spis státnímu zástupci. Nedovedeme si představit, zní jeden ze závěrů policie, že Dalík a Večerek jednali bez souhlasu předsedy ODS Topolánka. Žalobce Bláha spis studuje do včerejška. Včera jej vrátil policii k došetření a prodloužil lhůtu o další měsíc. „Není dostatek důkazů k opětovnému zahájení trestního stíhání, ale ani pro jiné rozhodnutí,“ říká.
Lhůtu k došetření prodloužil, ač o to kriminalisté nežádali. A zase máme měsíc k dobru. Co se má došetřit, nikdo neví, jakož i předtím to nikdo nevěděl. Jaké úkony policie od poloviny října do začátku ledna konala? Koho vyslechla, jaké nové důkazy našla či hledala? Měla novou stopu? Podivné je, že si policie „nedovede představit“, že by někdo něco konal, aniž by to někdo jiný věděl. Policie má mít důkazy, ne představivost. Státní zástupce nemá dost důkazů k ničemu - ani ke stíhání, ani k čemukoli dalšímu. To je velmi nejasný výrok.
Co se tedy vlastně s kauzou Kořistka děje? Jsou nové skutečnosti, nebo se jen přepisují slohová cvičení? Proč nás nechtějí úřady, které obsluhují spravedlnost, přesvědčit, že kauza Kořistka teče důvěryhodným korytem? Proč nás naopak znovu a znovu přesvědčují, že jde o frašku, která, bůh nás netrestej, zesměšňuje orgány činné v oboru spravedlnosti?
Po Kořistkovi dnes už nikomu nic není. Nebýt tehdejší aféry, nikdo dnes neví, kdo to byl. Volby jsou dávno slavně prohrané, nezákonné zatčení zapomenuto, jen policie a státní zástupci pokračují v přemisťování spisů, odmítání spisů, v produkování závažných podezření a představ, při - jak sdělil žalobce Bláha - nedostatku důkazů k čemukoli. To je ovšem terén hodný bulvárního tisku, nikoli ctihodných úřadů spravedlnosti.
Úplně bezpečni před orgány policie a státních zástupců nejsme nikdy. Každou chvíli odněkud vypluje případ očividné nespravedlnosti, pohrdání zákony i elementárním lidským citem pro spravedlnost. A to nejen v případech s politickými odstíny, jako je ten Kořistkův. Řetězy prohraných sporů proti státu ve Štrasburku dosvědčují, že naše spravedlnost je příliš často jen řádění drábů.
Laxnost, evidentní obstrukce, zbytečné prodlužování a bezúčelné manévrování v případu Kořistky by mělo rozčilit veškeré naše orgány: hlavou státu počínaje, okresními vachmajstry konče. Vždyť to je spravedlnost jak v Kocourkově. Jeden státní zástupce řekne tak, druhý opačně. Třetí nad nimi je pochválí, že se hádají.
Nikoho to však nerozčiluje, leda pojašeného pisatele tohoto textu. Vždyť se nic neděje, kluci si pobyli chvíli v klepetech a v helikoptéře, packy jim kvůli tomu neupadly, nikoho úřady nezavřely, nikoho nikdy neodsoudí, nepochválí, nepotrestají. Každý dělá, co umí a jaký má zrovna pocit. A to je právě ta tragédie.
Za dva tři měsíce zas vyskočí z klobouku králík. Třeba tento: Policie si neumí představit, že o podplácení Kořistky někdo věděl. Tak to vyšetří.
***
Proč nás nechtějí úřady přesvědčit, že kauza Kořistka teče důvěryhodným korytem? Proč nás přesvědčují, že jde o frašku zesměšňující orgány v oboru spravedlnosti?