Uši naší policie
Analýza odposlechů nic neodhalila
MLADÁ FRONTA DNES
Policejní prezidium předvedlo veřejnosti analýzu odposlechů. Nikdo asi nečekal, že by ta analýza odhalila odposlechy za hranicí zákona. Takový kozel, který by sám sebe nahlásil, se ještě nikdy v žádném zahradnictví nepohyboval.
Analýza je rozsáhlá, solidní, plná grafů, statistik a správných úvah. Zločin se modernizuje, mobilní telefony mu nabídly nové možnosti, je správné, že policie chvátá v jeho stopách. Problém je, že zákonnost a věrohodnost toho chvatu ohrozila sama policie. Různí její činitelé jsou prolezlí korupcí, namočení v nejrůznějších aférách, ti nižší se často nerozpakují hrábnout po kdejaké pětisetkoruně od úplatkáře na ulici. Policejní prezident problém nezákonných odposlechů nehorázně bagatelizoval - kdo prý nic neprovedl jako on sám, nemusí se jich bát. Zkušenost i v tomto případě mluví opačně: mnohé policejní šajby jsou na nasazení odposlechu zralé - odposlouchávači by se mnoho dozvěděli.
Celá analýza nemá valný smysl - kdo policii nevěří, nebude věřit ani tomuto rozboru, kdo v ni má důvěru, s chutí si prohlédne spravedlivé barevné grafy. Odposlechy Topolánka, které to vše vyvolaly, byly povážlivé - zejména když vyvěraly z kauzy tak podezřelé, jako je ta Kořistkova. Reálná hrozba to však není - Topolánek se Grossovy policie bát nemusí. Bát bychom se měli ne policie s totalitními sklony, nýbrž policie v rozvalu, chaosu, či jak to nazvat.
Povšechné policejní zupáctví je nepřehlédnutelné, jakási bohorovnost, pocit, který nás vrací zpět: občan je nic, my policisti jsme páni. Toto čiší nejen z aféry odposlechů, nýbrž z mnoha všedních policejních dnů. Otázkou je, zda jsou to zbytky starých časů, nebo už zas jejich návrat.