Chci-li, vyvlastním
Komunistické návyky ve Sněmovně
Sněmovna, přesněji její socialistickokomunistická sekce plus někteří přišmrncnutí lidovci, vyvlastnila ve veřejném zájmu soukromé pozemky u letiště Ruzyně. Poslancům se to zdálo rozumné. Nepozorný člověk si pomyslí totéž. Letiště je letiště, letadla někde přistávat musí, co tedy má být?
Je to čin komunistického ducha, však jej také prosadili komunističtí následníci obojího druhu. Zákonodárce vyvlastňuje majetek lidí. To je povážlivé. Důvod? Poslanci dali přednost svým úvahám o tom, co se jim zdá rozumné, správné a účelné, před vládou zákona a spravedlnosti. A to je právě ten komunistický duch. Lidovci jej asi kdysi chytili v Národní frontě, socialisti a komunisti se jím oplodňují navzájem.
Veřejný zájem jako záminka k vyvlastnění majetku je věc vždy podezřelá. Komunisti kdysi použili veřejný zájem k vyvlastnění všeho všem. Co ten zájem je - určili si sami. Stejně jako dnes část Sněmovny. Pro komunisty bylo veřejným zájmem budování komunismu, záruky všeho blaha a pokroku. Kdo se tomu blahu bránil, byl zabit, uvězněn či jinak potlačen. Sněmovna má veřejný zájem nižší kategorie: zvětšení jednoho letiště. Lidé ale mohou vidět i jiné veřejné zájmy, například zájem letiště nezvětšovat. A co zájem majitelů vyvlastněných pozemků? Nakládat s vlastnictvím svobodně a mít majetek státem chráněný, nikoliv vyvlastněný, může být stokrát větším veřejným zájmem, než je zájem jedné rostoucí firmy. Chce rudá sekce Sněmovny vystavit všechny vlastníky nejistotě, že jednou její oko i na jejich majetku uvidí nějaký veřejný zájem, což je často jen synonymum pro státem koncesovanou krádež? Svoboda je toto: jeden má pozemky, druhý na nich chce stavět. Čeká je svobodná dohoda.
Existuje-li k tomu nějaký veřejný zájem, má být prokázáno průběhem správního řízení či u soudu, nikoliv názorem ideologicky či jinak zfanfrnělých poslanců.