Nebezpečný stát
Policie je příliš často nevšímavá
Ročně se u nás stane tři sta patnáct tisíc ohlášených trestných činů. Kolik je těch nehlášených, nikdo neví. Zkušenost máme všichni podobnou: příliš často je policie při našem hlášení nevšímavá, příliš často už předem dává najevo, že nic nevyšetří. Rozumný člověk už s policií neztrácí čas: vysedával by hodiny po kancelářích a čekal na klopýtavé sestavení protokolu.
Takto ztracený čas by asi bylo to jediné, čeho by se dočkal.
Ryby i policisté smrdí vždy od hlav. Výkonná a efektivní policie nevznikne tak, že se řadoví policisté budou snažit a namáhat. Výkonná policie vznikne jen pod kvalitním vedením. Po sedmi letech sociálnědemokratického vedení je resort policie v úpadku, přičemž ani před sedmi lety na tom nebyl dobře. Místo neustálého zlepšování je neustále devastován. Místo nemilosrdného stroje na potírání zločinu tu máme naduté bratrstvo, které je s politickým vedením státu jedna ruka – přičemž jde o ruku dost podezřelou. Na politickou neutrálnost Policie ČR by si nikdo nevsadil. Příkladů, které ukazují na politickou služebnost víc než na nekompromisní slídění za zločinem, je až dost. V takovém bratrstvu nemůžete očekávat tvrdý tlak na kvalitu. My jsme vám, páni, vyhověli, i vy nám vyhovte. Toto vzájemné krytí zaručuje poklidný život nejen policii a vládě, ale i zločincům.
Ochrana před zločinem a jistota, že většina darebáků dojde trestu, je jeden z hlavních úkolů státu. Chce někdo tvrdit, že stát ten úkol plní dobře?
Téma bezpečí a zločinu bude nakonec vedle nezaměstnanosti a sociálního systému hlavní téma voleb. Strana, která to téma popadne do rukou přesvědčivě, bude mít náskok. Pro socialisty to ale otvírá nebezpečnou otázku: Co jste dělali minulých osm let?