Páni, nebo příjemci milodarů
Kongres ODS přišel s novinkou: dosti detailně formulovaným novým projektem sociálního státu. Novinka to vlastně není - i nynější český sociální stát jede podle projektu, který v první polovině devadesátých let realizovala vláda ODS. Socialisti jej používají, aniž k němu něco svého přidali. Nové je, že se ODS k sociálnímu státu, tedy k tomu, co stejně dělala, hlásí.
Nové také je, že pojetí ČSSD (my máme sociální stát, vy stát pro boháče) už nemá smysl. Na politický trh jdou se sociálním státem všichni. Sociální stát, sociální síť, zdravotnictví, důchody, to budou vedle fungování práva a bezpečí občanů hlavní volební témata. Celý bohatý evropský kontinent sociální stát chce, spor je jen o jeho pojetí. Jak to funguje, kdo z toho kolik má, kdo to jak platí. Je sociální stát dobrodiní vlády pro chudáky, nebo je to svého druhu pojišťovna a spořitelna, v níž jsou pánem pojištěnci a střádalové?
Oběti a vyžírkové
Solidarita, oblíbené heslo socialistů, je obsažena v každém pojištění. Žádná pojišťovna není dobrodiní, nepadají v ní peníze z nebe. Má své příjmy a výdaje. Rozhodující roli v ní nehraje dobrotivost vládců, nýbrž pojistná matematika. Debata o pojišťovně je odborná debata - jak racionální to všechno je.
Ale sociální stát je také věc politická. Tam hraje racionální analýza malou roli. Socialistické vlády navykly klienty, že veřejné zdravotnictví, sociální síť i penzijní zajištění -to vše není zboží, je to zadarmo a lidé na to mají právo. Vláda jim to musí dát. Že si to všechno musí lidé (solidárním pojištěním a spořením) zaplatit, mizí v houští politické propagandy. Vláda si přisuzuje zásluhy, které nemá. Sociální stát není „dali jsme ti“, nýbrž „zaplať a dostaneš“. Kdo to neví, musí věřit, že pečení holubi létají z nebe.
Důležitou událostí je pojistný podvod. Klient si podvodem přivlastní plnění, které musí zaplatit ostatní pojištěnci. Podvod pojištění zdražuje a snižuje jeho kvalitu. Na jednom konci, říkají rádi socialisti, je dravčím kapitalismem opuštěný nešťastník umírající hlady. Na druhém konci spektra je však mazaný vyžírka kořistící ze špatně fungujícího pojistného systému.
Solidní pojišťovna odstraní obojí: vyžírku i oběť. Nejradikálněji řešili sociální stát komunisti: všem všechno vzali a tu hromadu sami rozdělovali. Výsledkem byla sociální rovnost chudáků a úpadek hospodářství. Kdo byl mazaný, vyžíral. Kdo reptal, stal se obětí. Komunismus byl epochální pojistný podvod - prvotní radost státem obdarovaných klientů vystřídala úzkost z následného úpadku státu, přičemž dar byl především slib, zato úpadek byl skutečný. Co máme dnes, je toho jakýsi zbytek.
Dva sociální státy
Slib je samozřejmě důležitý politický argument. Jeho síla není v nějakém reálném obsahu, nýbrž v přesvědčivosti, s níž je podáván. Do voleb půjdou nejméně dva sociální státy - z dílny ČSSD a ODS.
Bojovný postoj Škromacha spočívá v pokřiku: hájím práva chudých proti vykořisťovatelům. To je derivát staré komunistické rétoriky, hodí se pro rozdávání, v organizaci sociálního pojištění je nepoužitelný. Člověk nemá žádná sociální práva, nýbrž žije v reálné sociální situaci, pojišťuje se proti neštěstí, nějak šetří na stáří. Jak se pojišťuje, kolik to stojí, co za to dostane - jak fungují pojišťovny, je pojištění drahé, nebo rentabilní - to jsou otázky moderního sociálního státu. O pojišťovně můžete uvažovat jako o firmě, u které si klienti kupují bezpečí. Jak je firma řízena, jak prosperuje, co nabízí klientům, to jsou užitečnější rozbory než politický slib: máte právo a já vám ho vybojuju. Nejde o právo, ale o zboží, které se musí zaplatit.
Jaké bezpečí a sociální pohodlí vláda organizuje? Tuto volební otázku je možno otočit: jak velké sociální bezpečí si chci pojistit a za jak velké peníze? Jak rozumně bude pojišťovací firma fungovat a kolik se na ni přicucne vyžírků? Když vláda lidu čas od času znenadání dá na pastelky či tisícovku před volbami, to není sociální stát, nýbrž korumpování voličů. Sociální stát je pojišťovna. Klient je v ní pánem. Ve volbách si vybereme. Budeme páni, či příjemci milodarů?
Foto autor| KRESBA: www.kemel.cz MIROSLAV KEMEL