Tygr v dějinách
Patnáctiprocentní síla komunistů láká
Spor mezi Filipem a Kalouskem pokračoval včera v televizní debatě. Není to spor jejich, nýbrž celé postkomunistické společnosti. Nejde jen o to, je-li komunistická strana spolkem zločineckým. O tom není pochyb -otázka je, jak s komunisty zacházet. Zatlačit je, ignorovat, či, jak si přeje Paroubek, civilizovat?
Vést s nimi dialog nemá smysl. Ani nutit je k omluvě za zločiny, či aby se přejmenovali a svého učení se zřekli. Komunismus jako každá víra není věc mozku, nýbrž srdce. Roztomilé bylo, jak se Filip kroutil, když jej Kalousek nutil veřejně prohlásit Gottwalda, papeže českého komunismu, za politickou kreaturu. Až to udivuje - komu ještě dnes na tom vrahovi cizích lidí i kamarádů záleží? Kdyby komunismus nebyl náboženství, mohl by Filip Gottwalda pustit k vodě. Ale jak jej vyndat z rudého nebe bez poškození víry?
V odporu proti sobě vidí komunisti útoky na občany, vyvolávání zášti, ostrakizaci, dokonce porušování lidských práv. To jsou nepěkné věci, zejména komunisti jim dobře rozumějí, některé z nich sami vynalezli. Oni a lidská práva? Komunismus porazil sám sebe, neosvědčil se, přinesl násilí, nesvobodu. Držel se dlouho díky vojsku ruského impéria. Padl vnitřní zetlelostí. Není žádný důvod, aby šel znovu k moci. Čtyřicet, případně sedmdesát let neúspěchů stačilo. Prezident Klaus má pravdu: komunismus jako politické hnutí už tu není. Je tu ale komunistická strana, v českém případě sdružení pro extremisty všeho druhu. Její patnáctiprocentní síla je pro demokratické strany politickým lákadlem. A to je dnešní nebezpečí komunismu: že toho mrtvého tygra někdo (rozuměj, Paroubek) bude chtít mazaně oživit pro svůj partajní prospěch.
Osmdesát procent voličstva by mu (Paroubkovi) mělo důrazně říkat: Nechte tygra v dějinách.