Extremismus KSČM jako výtah k moci
Co nám politici dali a co nám vzali
Andy Warhol říkal, že každý se dočká svých patnácti minut slávy. Naši nynější komunisti se dočkali letos - po patnácti letech vystoupili z temnot a uvěřili sebeklamu - že politickou moc mají zas už na dosah. Učinili v té věci důležitý kotrmelec. Vyměnili jednoho Grebeníčka za druhého. Ten druhý se jmenuje Filip. Je to z hlediska komunistů dobrá změna. Vše zůstalo při starém.
Pro ostatní je to ze stejného důvodu změna špatná - vše zůstalo při starém. To jest: máme velkou komunistickou stranu a v počtu komunistů na jednoho občana přední pozici ve světě. KSČM začala hrát velkou politickou roli a možná bude rozhodovat o podobě příští vlády. Filip bez obav říká: Budou změny, a ty změny, to jsme my. Jako v té prastaré rudé písni: Čas voní nadějemi. Možná se to nesmí před volbami říkat naplno: Komunisti naskáčou do vlády!
Paroubek jim dal několik formálních podmínek. Jejich plnění nemusí žádného komunistu namáhat. NATO ano, NATO ne, co na tom záleží? Slova jsou slova. Když to půjde, z NATO vystoupíme, když to nepůjde, počkáme a odšvejkujeme to. Důležité je mít moc, mít ji všude, vlézt do každého úřadu, držet každou kancelář, každou dílnu. Moci komunismus rozumí dobře - dokud ji nemá, je to nejpružnější sladké učení, které slíbí každému cokoliv, jakmile ji získá, vycení tesáky postupně na každého. Paroubek je ke svým politickým spojencům důvěřivý - klade podmínky, myslí, že svou politikou komunisty nějak přetváří, polidšťuje. Otvírá jim svou náruč, aniž vidí, že sám do jejich zdrcující náruče leze.
Politický problém je tento: žádný vzestup komunistů se nekoná, také se nekoná žádná jejich nová geniální politika. Jedou ve starých osvědčených kolejích, na rady mudrců kašlou, vědí dobře, že eurokomunismus, demokratický socialismus, autentická levice a podobná cingrlátka jen věští smrt. Co má u komunistických voličů úspěch, je extremismus, stalinská ostrost, tvrdá třídní nenávist všeho druhu. Vědí, že v budoucnosti už nikdy komunismus či socialismus budovat nebudou, ale opakováním stalinských hrozeb si udrží ještě dlouho své dobré politické bydlo - parlamentní křesla, přídavky státu na politiku, pohodlí v sekretariátu, blahobyt a důležitost. Opozičním vztekem přilákají dost ctitelů. Operace s pobytem v koaliční vládě je pro ně lákavá, ale riskantní - ostře po komunisticku vládnout nemohou a kompromisy by je ničily. To komunisti dobře vědí, proto nemění ani firmu, ani obsah.
Co je tedy táhne vzhůru? Paroubkova renovovaná ČSSD. Bez komunistů sestavit levicovou vládu není dnes možné. Teorie o menšinové vládě s podporou napříč politickým spektrem jsou jen těšínské řeči - už teď vidíme ve Sněmovně, jak ta podpora napříč spektrem vypadá - je to levolevá hlasovací mašinerie.
Paroubek je v mocenské nouzi a tato nouze táhne komunisty vzhůru -málem to vypadá jako velký rudý návrat a jako nějaká nová komunistická úspěšná politika. Přitom nejde o nic jiného než o Paroubkův pokus použít komunisty jako výtah k moci. Kdyby těch dvanáct procent měli ve Sněmovně jiní extremisté - možná by se jejich hlasy také hodily. Premiér se nemusí čertit, že mu podstrkuji spolupráci s nějakými sociálfašisty nebo nacionálfrontami, je to stejně povážlivé a pragmatické jako pakty s komunisty, které mu nevadí. Hlas je hlas a nesmrdí, to Paroubek dobře ví. Bere komunisty, proč nebrat Haidery, Le Peny? Vyjde to nastejno.
Tato levolevá koalice nás nemusí potkat. Pokud ano, odskáčeme to všichni. Komunisty i socialisty to oslabí. Nikdo třetí se k nim nepřidá, zato nejskalnější komunisti v něm uvidí zradu revoluce. Stejnou zradu uvidí i mnozí klasičtí socialisti, pro které je paktování s komunisty nepřijatelné. Příští rok nás čeká - po listopadu 1989 - opět dramatické rozcestí. S komunisty, nebo bez nich? Je to podivné - jako bychom neměli žádné dějiny a žádné zkušenosti. Ostatně zákulisní triky, jak využít sílu tygrů na cestě k moci, přivedly vždy v dějinách tygry k moci. Omočit se v této problematice hodlá i Paroubek. Čeká nás pěkný nový rok. Ve snu si můžeme pomyslet, nejsme my ta země, kde byl komunismus vynalezen?
Foto popis| FILIP VYSTŘÍDAL GREBENÍČKA. Vše zůstalo při starém.
Foto autor| KRESBA: VÁCLAV TEICHMANN