Vaše sláva, moje moc
Se mnou získá ČSSD ve volbách přes třicet procent, pyšní se Paroubek. S vyvolencem Vladkem by získala ještě o třicet procent víc. Znamená to, dle premiérových měřítek, že Vladko je o třicet procent kvalitnější než premiér. Měl by se co nejdříve stát ministrem. Je mnohem populárnější než Jandák a odbornost má stejnou: umí to hrát na lidi.
Sociální demokracie udivuje tím, jak lehkomyslně si svou politiku nechává dělat od nečlenů strany, od lidí apolitických, kteří do sociálnědemokratické politiky přilétají náhodou z nebes a přinášejí sladký dar: slávu. Vladkem ta sklizeň nemusí končit.
Je spousta dalších nepolitických, zato však slavných figur, ať už umělců, sportovců či jen hňupů, které vymrštila vzhůru reklamní industrie. Lesk jejich slávy by mohl ČSSD posypat.
Že jsou to nepolitičtí naivové, je jen dobře - úkolem Jandáků a spol. je dělat lidovou slávu. Politiku si vyhradil Paroubek pro sebe. Má už dost toho žvanění, zmatků a všelijakých protichůdných zájmů, jak je představují ta špatně řiditelná partajní a parlamentní tělesa. Lepší je, když odpovědnost a vedení převezme jeden. Tah na moc je pak silný a jasný. Nejsou žádné pochybnosti.
Beze mne jste nuly
Odehrává se něco jako zhroucení socialistické politiky - po katastrofách typu Špidla či Gross předala strana dobrovolně všechnu moc jednomu zachránci. Během několika měsíců se demokratická strana změnila ve stranu vůdcovského typu - rozkaž, my tě následujeme. Kdo v ČSSD půjde nahoru nebo pryč, záleží jen na vůdci. Však také říká: se mnou přes třicet procent, beze mne jste nuly. Je to velká výzva české společnosti. Konec zmatků, vše půjde rázně, toho vyhodí, tamtoho povýší. Bude pořádek. Nevím jen, jestli je premiér citlivý barometr, který větří změny, nebo tvůrce těch změn, které větřím já.
Jaké to jsou změny? Ta zásadní je: korupce, která tak prožírá republiku, se stala ideologií politiky: zvol mě, dám ti. Vláda je stroj, který bere a rozdává peníze, aby byla zas zvolena. Zvolen být má, protože nejvíc slíbí. Ze sporu o správu věcí veřejných se stává spor o rozdávání peněz veřejných. Cílem moci není správa věcí, nýbrž to rozdávání.
Této samokorupci neboli podplácení voličů vládami za peníze voličů, vynalezené už v antickém Římě, se v moderní době říká sociální stát. Ublížila už mnoha lidem a mnoha ještě ublíží. Samokorupce si vynucuje stát ostrý jak šavle, zabalený do planých řečí o lidskosti, ráji, rovnosti a štěstí.
Bohatého odři, chudého taky
Tvrdý stát vzniká postupně a nenápadně. Většinou to vypadá, jako že přichází dobro. Kdo přiloží ucho na zem, už to slyší. Dejvickému divadlu vytkly úřady, že má chmurný repertoár. Mladé a neklidné zDivadla Rokoko vyženou ve jménu zábavy pro středostavovsky naobědvané nuly. V Hradci Králové zakáže ředitel Goldflamovu geniální a nesmírně lidskou pohádku, protože se tam řežou ruce a říká se „pizda“. To jsou první kapičky příští bouře. Úřednictvo už ji čichá a přizpůsobuje se.
Paroubek slíbil, že s komunisty nepůjde. Připomíná Gottwalda, který slíbil, že zakladatele kolchozů požene sviňským krokem. Problém ČSSD není v tom, zda s komunisty, nebo bez nich. ČSSD je sama prolezlá komunistickými moresy, ideály i figurami. To je její problém. Gottwald před Únorem každému slíbil, že oholí toho bohatšího a jemu, chudšímu, dá. Pak odřel všechny. Premiér s měšťáky hájí policii a s rebely ji dá pořádně vyšetřit.
Metody jsou to dobré. Otázkou je, bude-li dost naivních a hodných Jandáků, kteří mají rádi lidskost, ráj a štěstí...
Foto popis| Ministr kultury Vítězslav Jandák
Foto autor| KRESBA: VÁCLAV TEICHMANN