Nacismus: pro a proti
Má být zakázána komunistická strana?
Debata o tom, jestli se má zakázat nacistická strana, byla bouřlivá. Příznivci zákazu, fanatičtí antinacisté, se oháněli nedemokratickým charakterem nacismu, jeho nelidským obsahem a zločiny.
Převahu měli uvážlivější příznivci svobody, kteří upozorňovali na to, že i nacismus po válce prodělal pozitivní vývoj a že by se do zabíjení Židů už asi nepustil. Někteří nacisté, bojovníci za nacismus s lidskou tváří, se totalitního charakteru strany zřekli. Důležitý je boj za svobodu názoru - zakázat nacismus znamená zakázat svobodu vůbec. Zákazy jsou praktiky nacismu, a kdo je požaduje, začíná se mu podobat. Nejsme jako oni, bylo dobré heslo. Nacismus musí odsoudit voliči, zákaz by jim jen prospěl. Nacisté v ilegalitě jsou nebezpečnější než v Bundestagu. Účast nacistických politiků na demokratickém procesu povede k jejich kultivaci. Námitky fanatiků - antinacistů, že nechtějí nacisty kultivovat, nýbrž zlikvidovat, jen ukazují jejich pravou tvář. Za svobodu pro nacisty se postavily i mnohé z jejich obětí. Jiné oběti však protestovaly, proč musí být zrovna von Lippe, říšský asistent předsedy Hitlerjugend, předsedou socialistické frakce Bundestagu. Von Lippe však měl s parlamentem zkušenosti jako málokdo. Je poslancem již od r. 1933, kdy mnozí demokratičtí cucáci ještě ani nebyli na světě. Někteří politologové upozornili na skutečnost, že nacisté mají velký koaliční potenciál a že se bez nich demokratická politika dělat nedá. Proto nešli nacisté do ilegality, nýbrž do koalice.
Lidi si na ně zvykli, mnozí je vítali. Za nacistů byl pořádek a nekradlo se.