Řeči Grosse nespasí
Dva či tři dokumenty - a je po aféře
Interpelace v parlamentě s Grossovou aférou nepohnuly nikam. Poslanci kladli otázky, premiér na ně neodpovídal.
Jeho situace je už od začátku aféry jednoduchá, stejně jako aféra sama. Předložit jednu listinu, druhou listinu, a je po aféře. Aféra trvá jen proto, že tuto jednoduchou odpověď Gross nedává. Místo důkazů nabízí příběhy - čím dál roztodivnější, které pak už žijí vlastním životem. Žhář směnek Simkanič asi není poslední neštěstí, které se na Grosse valí. Vzdělaný politik v pozici premiéra či předního poslance si nepůjčí milion bez dokumentace a bez toho, aby mu bylo dobře známo, odkud se milion vzal. Když si manželka premiéra půjčí šest milionů, zaštítí se podobně kvalitně. Oba totiž vědí, že nic není pro politika horšího než ztratit důvěru, upadnout do podezření, které se nedá lehce rozehnat. Vyhrožovat novinám nemá smysl, fabulovat o nedostatku zákonů také ne. Ani kombinování popletených příběhů plných podivných postav ničemu nepomůže. Skutečnost, že premiér neumí přesvědčivě vysvětlil původ velkých peněz, trvá dál. Gross je jako poutník padající do bažiny. Čím více aktivit, tím hlouběji se noří.
Jednu zajímavost interpelace přinesla. Gross se nedal před lety prověřit, protože podle jeho slov hrozilo, že jej prověřovatelé, kterým jako ministr vnitra velel, „zmáčknou“. Jak tomu máme rozumět? Máme snad místo objektivního bezpečnostního úřadu nebezpečnou bandu siláků, kteří, když chtějí, i ministra zmáčknou? Co by pak asi udělali s námi, obyčejnými?
A pointa toho všeho? Čestný muž, přestože směnka vzplála, vezme devět set tisíc, i kdyby si je půjčit měl, a vrátí je podivnému Rodovi. Rod mu je půjčil, každý to už ví. Úklady života jej mají okrást? Bylo by od premiéra podlé takto nebohého Roda odrbat.