Policie vládě podkuřuje
Nenechme si namluvit, že Grossovy chystané kroky jeho potíže řeší. Žádné mediální vrnění prohnaných politiků nemůže zastřít podstatu: jakého původu jsou miliony rodiny Grossů?
Dokud někdo přesvědčivě jejich původ nevysvětlí, jsou všechny veřejné tance zbytečné. Vždy po nich dál zůstane otázka: Chceme premiéra s neznámými miliony? Všechny debaty, zda má, či nemá koalice dál být, zda se vyčerpala, nebo má před sebou živé úkoly, k aféře nepatří. Premiérova rodina buď něco provedla, nebo ne. K odpovědi na tuto otázku máme profesionální orgány. Zatímco v aféře Kořistka byly tyto orgány neobyčejně mrštné, ačkoli měly k dispozici pouze tvrzení jednoho člověka, v aféře Grossově o jejich aktivitě nic neslyšíme, třebaže se mohou chytit milionů poletujících z neznáma a řady dalších neobvyklých finančních jevů, které k prozkoumání policií přímo vybízejí.
V Kořistkově aféře stačilo tvrzení jednoho člověka k rozsáhlé policejní akci, se zatýkáním obviněných, s jejich transportem vrtulníkem, s odposlechy vysokých politiků, se zkoumáním bankovních kont. V druhém případě celé spektrum nepopiratelných podivných transakcí a záhadný zrod peněz, který Grossovi ani nepopírají, ani nevysvětlují, k policejnímu vyšetření nestačí. Je to škoda i pro Grosse. Už mohl mít vysvědčení z rukou nejdůvěryhodnějších, policejních. Protože ho nemá a nikdo se nesnaží jej vytvořit, zbývá mu jen to staré české mlžení - důvěra, věření, intriky nepřátel, tlaky mafií a podobné pohádky. Kdyby jeho aféru policie prošetřila, mohli jsme být mimo pochybnosti, jak to s rodinou Grossů je. Nesledujeme přece aféru politickou, ale kriminální. Veřejnost (včetně Grosse) by se uklidnila, pokud by policie vše prozkoumala. Po Kořistkově obvinění vyrazila policie na stopu energicky. Kořistí mohl být opoziční předák.
V Grossově případě policie nikam neběží, kořistí by mohl být koaliční předseda. Policejní prezident bude těžko vyvracet, že policie není nezávislá a že nepodkuřuje vládě. Troufnout si na pány je vždy obtížné. Vyžaduje to odvahu. Policie by ji měla mít. Měla by zadržet paní Grossovou i s Barkovou a v poutech je přemístit ke strýci Vikovi. Pak by je propustili. Bylo by to roztomilé divadlo.
Ale dosti satiry. Skutečnost je hrozná. Jednou stačí policii maličkost k velkým a dodnes nekončícím manévrům, podruhé s ní nepohne ani aféra otřásající státem. Lze to vysvětlit jinak než bázní před pány a odvahou proti právě slabým?
Dočkáme se, že teprve až Gross padne, začne po něm, zesláblém, policie skákat jako čert po koze? Takovou policii určitě nepotřebujeme. Kdybychom měli policii skutečně nezávislou, odborně zdatnou a dosti rychlou, byla by dávno za námi nejen (už zapomenutá, ale neukončená) aféra Kořistkova, ale i ta Grossova.
Koaliční politici ji nevyšetří, nýbrž využijí. Každý ke svému, všichni k jednomu: jak zůstat u cecíku státu. Když se dnes na ty tatrmany díváme, musíme se ptát - jak chtějí dál vládnout zemi, když si nedokážou slušně poradit ani s touto malou, byť pro Grossy tragickou aférou? Je to bídný pohled: před zavřenými zraky servilní policie se politici chtějí kdesi za dveřmi „radit“, jak řešit aféru.
Řešení je na policii, na nich ne.
Foto popis| KAREL STEIGERWALD