Škodlivé je celé to ministerstvo
Poslední aféry (Kořistka, Diag Human, Součková) ještě zdaleka neskončily a už tu máme další: Mlynářovu.
Je nepřehledná, jak se na aféru sluší. Zatímco policie ve spolupráci s TV kamerami tvrdí, že Mlynáře obviní ze zločinu, Mlynář se poměrně přesvědčivě brání. Patrně jde jako obvykle o typický český chaos. Jedni vykládají právo takto, druzí opačně. To už plyne z povahy našich zákonů a zvyků. I samo ministerstvo financí tvrdí, že státu nevznikla žádná škoda. To jsou příhodné podmínky k aféře bezmála nekonečné. Řešení takové státně-politicko-právní situace není obtížné: stačí napsat novou dvěstěpadesátou novelu, která ke dvěma už existujícím výkladům přidá třetí. Vznikne tak vzrušující trojice protichůdných názorů, která na rozdíl od dvojice nabízí mnohem bohatší škálu válek, sporů, nejasností -a to je právě život! Lidově se tomu říká „bordel“, my odborníci říkáme: legislativní tříbení.
Škoda nevznikla, říká ministerstvo financí. Co u toho rok a půl vyšetřuje policie, čert suď. Je spousta škod, které vznikly, ale neměly takové štěstí: policii k sobě nepřilákaly.
Velká škoda je hned ten internetový portál veřejné správy, kvůli kterému má Mlynář aféru. Je to věc za ty prachy nikoliv užitečná. Nestátní Google vám poradí lépe. Ovšem daleko větší škoda je celé to Mlynářovo ministerstvo informatiky. Mlynář za jeho vznik nemůže, i když může: potřebovali mu něco dát, aby bylo dost ministrů, nic ale nezbylo, tak mu to založili. Není to poprvé, ministerstva často vznikají jako zplodina přičmoudlých politických dohod, nikoliv z nějaké přirozené potřeby něco ministrovat.
O tom, že státní správa by se měla inteligentně zmocnit výhod moderní informační technologie, není žádných pohyb. K podivnostem našeho domova ale patří, že počítače, které dokážou nahradit mraky úředníků a rušit celá ministerstva, dokážou také stejné mraky úředníků, a dokonce celé nové ministerstvo vyvolat v život. Máme stát tlustý jako vepř a to jeho sádlo teď budeme sypat po internetu do umělých mozků, milionkrát modernějších než ten stát. Volná kapacita státních serverů bude jistě pobídkou pro úředníky a podobné zákonoplodné ptáky, aby je sytili dalšími a dalšími zbytečnými údaji, předpisy, opatřeními, dotacemi a procenty něčeho. Pro člověka s barevnou fantazií to je zážitek: jak celé to státní haraburdí lítá po něčem tak neharaburďáckém, jako je skleněné vlákno...
Mlynáře budou honit pro abstraktní spor v řece chaosu: směl, nesměl, zákon, nezákon. Jeho ministerstvo dál bude páchat škody neboli ztráty, protože, a to si zapamatujme, už jej nikdy nikdo nezruší. I po Mlynářovi zas přijde nějaký další, který si tam učeně sedne.