Zeman vzpomíná
Být politickým důchodcem je hořké
MLADÁ FRONTA DNES
Kritizovat sebe - to se skoro od nikoho nedá čekat. Miloš Zeman rozdává rady, urážky a posudky s chutí na politika až neobvyklou. Jako by byl nějaký komentátor a měl to za řemeslo. Sebe však vynechává.
Grosse ničí s drtivou vehemencí - ale copak jej neudělal ministrem? Další oběť: Špidla. Neustanovil jej nástupcem? A neměl takových figur kol sebe mnohem víc? Je snad Lachnit třebas nebo Lanský, Kavan či podivín Bašta lepší politické zboží než Gross se Špidlou? Nejel Zeman sám, futrál všeho moudra, jako slepý blázen za švýcarským podivínem do Bambergu?
Buzková. Zeman do ní pere jak do hadrové panny. Proč teď a proč do své politické kolegyně? Zeman je Napoleon středních Čech: mnohé povýšil, z matných postav udělal přechodné velikány. ČSSD vyzvedl k výšinám, dočkal se zrad a hořkosti od nejbližších generálů (jako každý, kdo v Čechách či na Moravě nepadne včas v boji), o čemž nyní vydává knižní svědectví, plné vtipné zatrpklosti a politické slepoty. Socialisté jej nenávidí, protože je učinil velkými. Komunista Novotný kdysi řekl o mrtvých, které pomáhal zavraždit, že je semlel mlýn, který sami roztočili. Měl pravdu. Oběť Slánský dozajista byl stejný vrah jako Novotný.
Demokrat Zeman s Novotným nemá nic společného, je přesto stižen podobnou chorobou: roztáčel mlýn, který jej nyní žere. Do české politiky prosadil hulvátství, drsný vtip, neomalenou zkratku. Osedlal svou silou politické bandity a nadělal z nich sociální demokraty. Měl vědět, že po jeho zmizení se ti vlci pustí do sebe - a do něj. Zemana může těšit jediné: být velkým se neodpouští. Nuly, které vypěstoval a které jej, politického žongléra, zničily, ničí teď jeho dílo: ČSSD.