The Alexander Jazz
Duch Jalty po šedesáti letech na pódiu
Blíží se šedesáté výročí konce světové války. Bílá a Gott vystoupí v šesti zemích Evropy spolu s ruskými vojáky Alexandrovci a americkým armádním souborem The Jazz Ambasadors.
Je to zajímavá hudební kombinace a pro pamětníky, kterých už skoro není, je to i zajímavý přízrak -vrací se duch Jalty? Alexandrovci, marná sláva, za toto hudba nemůže, byli čtyřicet let symbolem ruské imperiální rozpínavosti, zatímco americký armádní jazz symbolem nedostupné svobody v dálce, za železnou oponou. Nyní budou tyto dvě ikony jezdit po Evropě bez opon s Gottem a Bílou. Sláva.
Ale pozor na tu Jaltu. Přičti k ní dnešní Grebeníčkovy projevy o českém komunismu, který ctí lidovou demokracii a pomáhá chudým proti deseti tisícům bohatých. Jako by Grebeníček vypadl z úst předúnorového Gottwalda! A na zeď do škol vyvěs Beneše vedle Stalina - a máš celou tu atmosféru poválečné naivity a lžirealismu pohromadě. V české zemi, kde se všichni ti majoři Zemani a Plastic Peoplové mísí dohromady s prvomájovými průvody a výklady Ransdorfů o tom, jak jsme my komunisté kdysi předstihovali Itálii, je to běžné.
Hudebního laika by zajímalo, jak se ta směs bude praktikovat: jeden Alexandrovec, jeden jazzman, mezi nimi Gott? Nebo jinak: dva Alexandrovci, jedna Lucie, dva jazzmani? Možná je na to korektní evropská směrnice - jak se ředí ruští komunisti americkým jazzem?
Je a není to duch Jalty. Tehdy se Evropa řítila do propasti, jazz v klepetech ruského ozbrojeného pěvce, dnes leze Evropa z jámy ven, jazz a pěvec pospolu, po komunismu už jim nic není. Duch Jalty zněl: my komunisti vás sežereme a vy budete ještě rádi. Dnes tomu věří jen ten duch Grebeníček.
Choďte na ty koncerty. Jak se tam asi bude snoubit svobodný duch jazzu s přísným a monumentálním duchem Ruska?