Změna nezměnila ani vládu
Pokud zas něco v sobotu nekrachne, budeme mít novou vládu. Bude to ale vláda stará. Až na drobné opravy tytéž tváře, tentýž program, problémy, případně tytéž úspěchy, když chcete.
Vše bude při starém až do voleb. Bitva o to, aby se vláda změnila jen tím, že z Grosse je Paroubek, byla dost nemilosrdná. Padlo hodně ostrých slov, polonadávek - aby se nic nezměnilo. Mnozí politici dost riskovali - aby se nic nezměnilo. Do popředí varovně strkali i spoluvládu s komunisty - aby se nic nezměnilo. Dobrovolně se vystavili posměchu lidí - aby se nic nezměnilo. Předsedové vlády se zjevovali jak králíci z klobouku - aby v tom klobouku zase zmizeli. Cestou úřední ČSSD několikrát ukončila „krizi“, čímž ji prohloubila - aby se nic nezměnilo. Předchozí bitva ČSSD o to, aby ze Špidly byl Gross, nezměnila také nic, ale byla alespoň rychlejší. Teď máme po dlouhém trápení totéž, co jsme měli před tím trápením. Nově sestavené hejno ze starých ptáků má šanci vydržet, ale ne proto, že by vzbuzovalo nějaké naděje, nýbrž proto, že nikdo už po tolika týdnech trapností nenajde odvahu stavět se proti a celou frašku prodlužovat. Řada lidí si řekne: Lepší tito než Grebeníček. Nová vláda si může nad hlavu napsat: Utancovali jsme vás.
Byla vládní krize, měla své důvody, možná teď skončila, důvody trvají dál, a protože důvod v pytli neutajíš, budou zajisté dál vládu atakovat a torpédovat. O Grosse nešlo -Gross byla jen startovací kapka k výbuchu.
Skutečné důvody krize jsou: nejasné složení sociální demokracie. Kolik je to sociálních demokracií v sobě a proti sobě? Nalevo, ve středu? Jednou poblíž Blaira, za chvilku skoro u Trockého. Čeští socialisté nikdy dobře nevěděli, co jsou zač. Narodili se Marxovi, nebo českým hokynářům? Proto je komunisti už od roku 1920 dobře požírali.
Vládní koalice bez obsahu, nekoncepční vláda. Náhodně chytaná politická témata, vládnutí z ucha do huby a zpátky. Přesněji řečeno: od roku 1996 se pro slabost vlád vládne po kousíčkách, chaoticky, drobečkovou metodou jako za dob vlastenců. Žádné z hlavních témat za celých sedm let nezačala vláda ani řešit. Odstrkuje a záplatuje problémy okamžitými dílčími nápady a místo koncentrace na koncepční řešení upadá do ustavičných personálních bojů. Jen názvy některých neřešených kapitol: důchody, zdravotnictví, školství, právo, policie, nájemné. Seznam je dlouhý a nekrátí se.
Nic se neděje. To je ta změna
Cynik řekne, zaplať bůh, že nic neřeší. To by to dopadlo... Jistě, někdy je dobře, když vlády nepracují nebo pracují jen formálně, udržovacím pohybem. Ale když to trvá sedm let... Chaos se jen stupňuje a stát se zvolna mění v neřiditelný koráb, který, jak jsme viděli, může kamsi plout i bez kapitána, jen funěním své tíže. Změna, kterou krize přinesla, nic nezměnila. Dokonce ani to Grossovo financování se nevysvětlilo. Už na něj nedojde, je tu nové staré panstvo, bude mít své vlastní aféry. Kdo by se dál o Grossovy podezřelé peníze staral? Byla o ně ohromná bitva -stokrát vášnivější než bitva o fungování státu. Kalousek dokonce řekl (a měl v tom úspěch), že jde jen o hlavu Grosse, protože koalice funguje.
Opak je pravda: stát funguje špatně, bude to tak i dál a o Grossových financích nevíme zas nic. Ta aféra vůbec nemusela být. Nedala změnu. Jedno splnila: že se něco děje a vypadá to, jako že se něco děje.
Ale ono se neděje nic. To je ta změna.
Foto autor| KRESBA: MIROSLAV KEMEL