Co tu chtějí, ti hrdinové
I šedesát let po válce máme ještě s jejími hrdiny problém.
Kdo vlastně jsou? Známe je? Ctíme je? Proč některé komunisti vraždili, proč se jiní měnili ve zkamenělé panáky?
Svého hrdinu má každý Čech. Husa, Nepomuka, Žižku, Valdštejna, Fučíka, Mašína, Masaryka či Gottwalda. Čeští hrdinové tvoří pestrou sbírku protikladů, většinou jsou to nejen hrdinové, ale také zločinci. Žádný národní Parnas, který by dohromady zabydlovali, netvoří. V takovém Parnasu došlo by rychle na občanskou válku, udávání, zatýkání a věšení. Takový je totiž obvyklý osud českých hrdinů.
Být v Čechách hrdinou je nebezpečné a nevděčné. Někteří se dočkali útrap ještě za života. Komunistům se podařilo mučit, žalářovat a vraždit i hrdiny naprosto nezpochybnitelné, jakými byli západní vojáci v boji proti nacistům. Natož pak hrdiny se škraloupem.
Režim se v Čechách měnil tak často, že žádný hrdina nevydržel - ještě než zapustil kořeny, už byl zavržen, odhalen jako ničema, potupen, popliván. Společenství českých hrdinů nezastupuje
celistvý soubor dobrých hodnot, o které se může český kmen opírat, nýbrž sbor tragických postav většinou z groteskních epizod, z nichž se české moderní dějiny skládají. Najděte si poučení ve Francii. Své důstojnosti se tam dočkali Napoleon, král Ludvík i Danton. Tři vrazi, ale také tři hrdinové, velcí duchové Francouzů. Ti dávají jejich vraždění do pytle dějin, jejich velikost si nechávají v současnosti.
Velké zásluhy na ničení hrdinů v Čechách mají komunisti. Vězely v jejich mimořádném a nelítostném buranství: koho z českých velikánů živých či mrtvých se jim nepodařilo natlačit
na rudý Parnas a přivlastnit si, toho zhanobili, vyhnali, zakázali, ubili. To neudělali ani komunisti v Rusku. Nebo ano? U nás a v Rusku?
Ale pozor, často komunisti jen šlechtili a rozvíjeli, co bylo Čechům už předtím dáno: hrdina je podezřelý zjev, zejména když nepatří do našeho tábora či Tábora. Hrdinské činy, výkony ducha a statečnosti těla, to je u nás odjakživa podezřelé - co tím sledují, ti hrdinové? Co když je to namířeno proti nám nehrdinům? Proti naší straně či Straně?
Komunisti vyhlásili ozbrojený boj proti nekomunistické části národa. Hrdinové Mašíni a spol., kteří na to reagovali ozbrojeně - jsou dodnes vrahy. To myslím vystihuje postavení hrdinů v Čechách přesně: nikdo jim nevzdá úctu. Každý stát, národ, každé společenství má galerii velkých postav, které to společenství vysvětlují a spojují v celek. V české galerii nejsou hrdinové, kteří něco ratifikovali činem, nýbrž písmáci, mistři slova, slovníkáři, pasáci ducha. Každé jednání vrazili do knih, a když se řeklo, zničte hrdinu, byli první při ruce. O každém hned napsali: psovi psí smrt.
Hlavní česká otázka trvá: Co chtějí, hrdinové? Kdo se jich o to prosil?
***
Být v Čechách hrdinou je nebezpečné a nevděčné. Někteří se dočkali útrap ještě za života. Komunistům se podařilo vraždit i hrdiny naprosto nezpochybnitelné, jakými byli západní vojáci v boji proti nacistům.