Gitler kaput!

Publikováno Saturday, May 07, 2005, karel steigerwald

Fejeton

Následující příběh se udál za časů Brežněva v ukrajinském městě snad Orša.

V předvečer svátku vítězství opili se tam zvěrolékař českého cirkusu a sovětský sochař. Pozdě v noci, plné příjemného nadávání na poměry, nastala umělci neodkladná povinnost. Oba opilci se odebrali do ateliéru, kde stála obrovská papírová socha Hitlera na kolečkách.

Každoročně o dni vítězství vozili činitelé Hitlerovu sochu městem. Na konci slavnosti ji upálili. Během upálení volal lid: Gitler kaput! Tentokrát nastala komplikace. V městě byla na návštěvě stranická delegace z Magdeburku. Místním činitelům přišlo nevhodné pálit Gitlera před německými soudruhy, kteří by si to mohli všelijak vykládat. Rozhodli, že se výjimečně bude upalovat Mao Ce-tung, který byl padouchem rovnocenným Gitlerovi, ale měl tu výhodu, že se soudruhů z Magdeburku netýkal.

Umělec dostal tedy podivnou zakázku. Předělat Gitlera na Mao Ce-tunga. A to není pro opravdového umělce nic obtížného. Ráno stál před ateliérem Číňan jako živý. V průvodu udělal parádu. Líbil se zejména soudruhům z Magdeburku. Diváci se však nedali oklamat. Jakmile se čínský revizionista vzňal, začali jako každoročně volat: Gitler kaput. To bylo soudruhům z Magdeburku divné. Požár Číňana se jim líbil, ale nikdo jim nevysvětlil, proč Ukrajinci volají při upalování velkého Maa Hitler kaput! Pokud neumřeli, diví se tomu dodnes.

Jaký má ten příběh smysl? Představuji si, že asi tento: zatímco někteří lidé trpí a krvácejí, dělají druzí lidé z jejich utrpení a obětování klec pro opice. Do klece pak strkají výpotky svého rozumu a svých pletich. Existují, pravda, příběhy, které ukazují, že obětování a utrpení má smysl a cenu. Toto je příběh opačný. Mohl by mít básnickou pointu.

Lidé z města Orša by vsadili do klece činitele i s těmi hejly z Magdeburku, vozili by je městem a pak by je spálili. Za halasného pokřiku Činitelé kaput! Tak by to dopadlo v revoluční básni. Současník by z ní byl nervózní. Ví, že revolucionářem byl Hitler i Mao, i hejlové z Magdeburku a činitelé z Orši. Tak je to s revolucemi. Co asi dnes vozí v Orše za sochu?