Patton aneb Gagarin
Fejeton
VPlzni je ostuda se sochou osvoboditele Pattona. Vytvořil ji umělec, agent StB. To mnoha lidem vadí, jiné to nezajímá. Socha ustoupila z Plzně na venkov. Ve víru vášnivých dějů zanikla okolnost, že socha generála Pattona připomíná sochu Gagarina z Karlových Varů. Zdá se, že estébáctví je také výtvarný názor. O osudech soch u nás by se daly napsat romány.
Jeden osud rychle připomeňme. Nad malé město přiletěl v červnu 1945 tamní rodák, anglický válečný stíhač - pozdravit rodiče a občany města. Kruté válečné boje přežil, ale řízením nějakého vyššího neštěstí při pozdravném kroužení spadl a zabil se. Postavili mu - a všem anglickým letcům - pomník, jehož součástí bylo křídlo z anglické stíhačky. To se znelíbilo komunistům po roce 1948. Pomník zlikvidovali.
V roce 1968, za krátkého dechu svobody, lidé pomník obnovili. Zázrakem se našla mosazná cedulka, ale křídlo ze stíhačky ne. Na obnoveném pomníku nahradili nedostupné anglické křídlo sovětským - těch bylo tehdy dost. Obnovený pomník se znelíbil normalizačním pochopům. Ale šli na to v roce 1971 chytřeji. Křídlo nechali, místo destičky s anglickým letcem dali letce sovětského. Vývoj sochy byl završen. Zbývá poslední: k sovětskému stíhači přidat anglického. Vznikne nestvůra, které se říká „politicky korektní“.
Možná i generál Patton byl původně Gagarinem. Ovšem ani Gagarin nemusel být na začátku. Tam mohl být Gottwald, otec dělníků, před ním Masaryk, syn kováře, před Masarykem Habsburk, případně český buditel, syn vlasti. Ještě předtím generál Radecký či Žižka. Dějinami Čech kráčí jedna jediná socha - jedna hromada bronzu, jeden šutr, jenž drobnými a zkušenými hmaty umělce bere na sebe tu či onu podobu.
Patton zdaleka není posledním skupenstvím té hromady. Chvilku si postojí na výsluní. Pak přijde čas a bude zas překován. Už teď se jeví kandidáti. U nás platí - čas nový nové chce mít sochy.