Země žije. To ČSSD shořela
Vláda prý bude! Existuje podivné usnesení sněmovního klubu ČSSD: je nás sedmdesát jednotných poslanců. Proč podivné? Poslanci se usnesli, co by se mělo rozumět samo sebou, že podpoří svou vládu. K čemu o tom usnesení, poslanec stejně hlasuje podle svědomí a ze své duše, nikoliv podle usnesení strany. Mívali jsme i usnesení, že krize už není, a ona stejně byla. Takže překvapení pořád ještě může přijít. Bezpečnější je, že straničtí rebelové byli uspokojeni v ambicích, tužbách, nárocích. Často se říkává, že politika je jen boj o koryta. Sleduj, jak vzniká Paroubkova starovláda, dáš hospodským řečem za pravdu. Každý, kdo věří, že politik má sledovat nějaké ideály a zastupovat něčí zájmy, musí být z toho hokynaření posmutnělý. Politika koalic, kompromisů a ústupků prodělává ohromný úpadek a zjednodušuje se: dej koryto, beru koryto.
Slaboučké vládní sestavě nic jiného nezbývá - chce-li vládnout, musí nakupovat a uplácet jednotlivé duše jako každé mátožné mužstvo, které se chce udržet v okresním přeboru. Zarážející je, že vládním činitelům celá tato dlouhotrvající vládní trapnost nedochází - neobávají se o svou politickou budoucnost. Ani o to, že jednou budou muset za svou účast v této grotesce hořce zaplatit. Být dnes ve vládě znamená diskvalifikovat se pro příští politickou kariéru. Možná je vysvětlení toho riskérství v tom, že vládní sestava žádnou budoucnost nemá, že toto je její hvězdná hodina slávy. Být teď chvíli ministrem je nejvíc, co nás čeká.
Jako by v brzké budoucnosti měl přijít velký třesk, který je navždy už smete. Rychle užít, co jde, teď, tady, za každou cenu a pak už jen na shledanou. Devastují bez obav svou politickou stranu, devastují i sebe.
Proč vlastně chtějí vládnout? Nedohodnou se ve své straně, natož v koalici. Jediné, co je slepí, je právě to vládnutí - držme se zuby nehty na voru. Proto se ČSSD nezabývá svým úpadkem ani tím, co s ní bude dál, za rok, za tři, zda ji sežerou komunisti, či ne. Neobjevuje se stratég, který by pro budoucí úspěch odmítl trapný dnešek, který by přinesl straně strhující vizi, perspektivu a naději, že ČSSD zvedne z úpadku a ostudy. Jsou taktici, kteří úpadek prohlubují. Vědí, jak nabídnout úřad, funkci, vědí, jak usmolit přežití, udržet krátkodobé obročí. Víc nevědí.
Jedinou činorodou naději vzbuzuje Kavanova platforma a Zeman, kouzelník Žito. Potíž je, že platforma může rovnou jít do KSČM, kam patří, a Žitova kouzla se spálenou zemí vyčichla.
Země žije. Sociální demokracie se spálila.
KRESBA: MIROSLAV KEMEL