Je ti hej: super, mega, nej...
Sotva se Paroubek stal premiérem, vyletěly mu preference. Z druhé strany se k němu tlačí superzpěváci. Z intelektuálního světa veřejnoprávní marnotratnosti útočí velcí Čechové. Mají hlasy, procenta, asi i podíly v duších lidí.
Valí se to na lidi ustavičně a ze všech stran. Miss, supři, herci roku, snad i malíři měsíce. Tabulky, procenta, síla potlesku, vtip roku, zadek měsíce, prsa století. Mediální osobnosti, jejichž osobnost místo nich tvoří to médium. Pan nic, slečna nula, mají halas, úspěch, potleskoměry, srandosondy, ceckoměry.
Je to úmorné. Ale uhnout se nedá. Že v tom žijí zpěváci, budiž, je to branže zábavná. Presují do toho i literáty, naštěstí se jich to nechytá, protože o literáty se už nikdo nezajímá. Je to svět elementární soutěživosti, který vidí tabulku, procenta a body v každé blbosti: svět je super, mega a hyper. Z toho aby se obyčejný blbec zbláznil.
Tlak je silný: když nemáš body, nejsi nic. Každý chce vyniknout. Tlačí se nahoru, na hlavu nasadí rohy nebo modrý chuchvalec, v létě lítá v kožichu, v zimě skáče nahý do závěje. Bitva o místo na slunci je krvavá. Omrzliny, infarkty, požírači drog a lidé, kteří jezdí dvousetkilometrovou rychlostí se zavřenýma očima před zraky médií. Snad si někdo všimne aspoň jejich mrtvoly.
Středověk byl posedlý ostatky svatých. Kdekdo je sbíral. Třísek z Kristova kříže i kostí z nohy svatého kohokoli byly tuny. Tato inflace nebyla nikomu divná, svatost ostatků fascinovala plytký svět. V moderní době tuto plytkost představuje mediální spad všelijakých těch super mega nej vychytávek. Lidé se k nim modlí, citově se rozněcují, drží je za kus nohy, ty božské šašky, lapají jejich boží slova. Včera jsem snídal, řekne supermediální nic, a dav třeští: Ono snídalo! Gotické ostatky byly tajemné, mlčely, bouřily lidskou fantazii. Moderní svatí, megasámeři jsou proti divnosti ostatků polystyrenový výtvor.
Politici už do toho také spadli. Paroubek je třetí, protože právě přišel. Lid šílí, média nás zavalují rozbory. Důvěra k politikům - má to smysl? Gross měl obliby po léta vrchovatě, i Vláďa Dlouhý - bez smyslu. Lidé hltají výsledky, statistiky a sytí se všelijakými posvátnými závěry. Za chvíli však bude vše jinak. Kdo dnes ví, co to bylo - ten Gross? Přesto se politici mění v pomíjivé zpěváky a baviče. Řeklo by se, politik je něco věčného. A on je to už taky jen plytký dech obrazovky.
Za průzkumy a procenty je kdesi zastřen skutečný život. Ten, který všichni žijeme. Má nízké preference, nikdo ho nevolil a nikdo se o něj nezajímá. Není super, hyper, nej. Přesto jej musíme žít. Jenže jak? V TV nebyl, ve Spy také ne. Je to náš kříž. Žít něco, co nikdo nechce.
***
Paroubek je třetí, protože právě přišel. Lid šílí, média nás zavalují rozbory. Důvěra k politikům - má to nějaký smysl? Politik už je taky jen plytký duch z obrazovky.
Foto popis| KAREL STEIGERWALD