Svého druhu svobodný lev
PAVEL DOSTÁL: Čím byl pro své přátele politik a hlavně otevřený člověk
Politický rozměr osobnosti Pavla Dostála zhodnotí jistě ze svých hledisek mnozí. Co bylo na této renesančně rozevláté postavě s šálou nejpřitažlivější pro mne, byl rozměr lidský. Do své politické činnosti i do činnosti ministra vkládal Pavel víc než politiku - dimenzi nadpolitickou, dimenzi tolerance a respektu. Kolik je v naší rozhádané a nenávistí prosáklé politické zemi lidí, kteří si dokážou vážit současně Václava Havla i Václava Klause a přátelit se s Milošem Bimbo Zemanem, abych použil příklad nejvýraznější. Dostál představoval, co u nás málokdo umí: věděl, že vášně politické mají přísnou hranici tam, kde je slušnost, úcta a respekt, věděl, že politika je jen jedna z našich vášní, že jsou i takové věci lidské, které jsou za ní a nad ní. S radostí a úsměvem jsme se navzájem přátelsky titulovali: můj milý a nejoblíbenější nepříteli. To proto, že naše politické názory byly naprosto rozdílné, zato však naše názory na život a (řekněme) kumšt byly si velmi blízké.
Vzácné koření
Byl originální a přitažlivým způsobem nezávislý. Sledoval vlastní názor a vlastní cit. Dával mu přednost před politickým názorem vlastní strany. Používal v Čechách vzácného koření - rozhodoval se originálně, odvážně a riskantně. Za pomoci tohoto koření obsazoval různé ministerské posty a posty v kulturních institucích státu. Jeho rozhodnutí byla kontroverzní, ale stál za nimi. Lidé od něho nedostávali jmenování proto, že byli vyslanci či chráněnci té či oné politické síly, nýbrž proto, že akceptoval jejich názor a jejich plány. A to je další vzácnost, jíž disponoval. Šeď postoje a šeď rozhodnutí - to nebyl jeho styl. I jako ministr nosil náušnici, šálu v létě, každému tykal, každému říkal Evko, Štajgi, Barťáku, Lucko. Shakespearovi řekl by Wildo. Stejně nezávislý byl v hlavě. Když ho Knížák, výstřední postava, přesvědčil o svém, stál za ním bez ohledu na kritiku, která na něj padala. Toho by se odvážil málokterý český politik. Česká rozhodnutí jsou obvykle opatrná, průměrná, nudná a bez ohlasu. Ohlas mají, leda když jsou ještě k tomu i hloupá. Odvaha není pro českého politika cennost. Dostál odvahu měl. Kritizovat jste ho mohli, nesouhlasit s ním také, ale odvahu jsme mu upřít nemohli. Před občasným hněvem vlastní strany jej chránila obliba a přízeň kulturní veřejnosti. Velkým výkonem nezávislosti byl jeho hlas pro Václava Klause v prezidentské volbě. A navíc - veřejný. Říkal do řad své levice: lepšího nemáte. A šel Klausovi veřejně blahopřát. Na rozdíl od těch, kteří své hlasy pro jistotu skryli. Ve své straně, kde se vylučuje pro menší nekázeň, to přežil - takto veřejně traktovanou nezávislost si nikdo netroufl napadnout. Dostál byl svého druhu svobodný lev.
Posedlý uměním
Ministr posedlý uměním. Byl všude, v divadlech, na koncertech, ve výstavních síních. Každého chtěl znát. Měl v sobě jakési zdravé lidové socdemáctví. Když už jim nemůžu dát prachy, alespoň je podpořím, že přijdu na premiéru, říkával. Ať lidi vidí, že ministr kultury o nich ví.
Nikdo u nás neví, co to vlastně je být ministrem kultury. Nejspíš si všichni myslí: Dává peníze. Či má dávat peníze. Pavel dal ministrování tento dobrý lidový obsah: šálu, náušnici a pocit, že kultura má svého ministra. Na rozdíl od mnoha jeho předchůdců, neviditelných ministrůúředníků, které jsme neznali snad ani jménem.
Umřel ministr všech. Přesněji, všech, kteří svobodný a tolerantní lidský svět dokážou cítit a uznávat. Nahradit Pavla Dostála bude velmi obtížné. Totiž nemožné.
Foto popis| PAVEL DOSTÁL
Foto autor| FOTO: MAFA - NGUYEN PHUONG THAO