Už zas kodex
MLADÁ FRONTA DNES
Slohová cvičení mravnost neposílí
Je takový zákon: čím víc nemravnosti, tím víc etických kodexů. Jeden takový pod názvem Zaorálkův kodex právě na sebe chystá parlament.
Poslanci se v něm zavážou k něčemu zcela samozřejmému: že budou mandát vykonávat dobře a poctivě. Když přijmou úplatek, ať už peníze nebo dar, ohlásí to do třiceti dnů. Na půdě parlamentu se budou setkávat jen s těmi lobbisty, kteří se předtím registrovali podle předpisů Sněmovny. S ostatními lobbisty se setkají jinde.
Dvě položky Zaorálkova elaborátu jakýsi smysl mají: poslanci nebudou zaměstnávat rodinné příslušníky a po dobu volebního období nezmění poslanecký klub. První by však lépe vyřešilo, kdyby v odměňování poslanců byl přehledný pořádek: místo nepřehledného systému příplatků a náhrad jeden plat, za který si poslanec opatřuje, co k práci potřebuje. Politická turistika není pěkný jev, ale její zákaz zesílí moc stran nad poslanci. Proč má být poslanec, který se se svou stranou rozešel, dál v jejím klubu?
Za zákazem se skrývá hlubší problém: čí je mandát? Poslance, nebo jeho strany? Zákaz to neřeší. Dohromady je kodex, jako většina podobných výtvorů, formální spisek plný zbytečných frází. Poslanec se například řídí veřejným zájmem - ovšem co je veřejný zájem, to si lidé i poslanci často představují protichůdně. Mohli si tam také dát, že se nebudou klouzat po chodbách. Kodex může platit, nebo nemusí, nic neovlivní. Poslanci asi očekávají, že vylepší jejich pošramocenou reputaci.
Tu by možná lépe vylepšili, kdyby věnovali víc pozornosti například fungování spravedlnosti, policie, soudů. Zlepšování tohoto území by bylo záslužnější než tvorba bezvýznamných spisků.