Grebeníčka asi vyloučí ze strany
Fejeton
Předseda Grebeníček nabídl abdikaci - o jeho osudu bude rozhodovat jako obvykle ústřední výbor. Když se podíváme do minulosti komunistického hnutí, vidíme, že osudy padlého předáka mohou být velice pestré. První krok je vyloučení ze strany. To zatím postihlo všechny padlé předsedy či generální tajemníky. Z tohoto rozcestí mohou jít Grebeníčkovy osudy několika směry.
Mediálně nejpřitažlivější je poprava. Před popravou bývá proces, ale ne vždy. Proces je inscenován jako velké, citově vzrušené pouliční divadlo. Vrcholem je upřímná žádost padlého politika, aby byl popraven. Což se mu většinou splnilo. Byl to v dějinách nejobvyklejší konec předních komunistů. Z nejslavnějších připomeňme Slánského, Gemindera, Rusy Kameněva, Zinověva. Kdyby měl Grebeníček tento zajímavý osud, mohlo by to jeho pověst vylepšit - každý takto odstraněný předák slyne dodnes podivně dobrou pověstí - jako člověk slušný, jemný, humanista - bez ohledu na to, že předtím, než byl zavražděn, sám vraždil jiné.
Divácky vděčný je i útěk předáka do Mexika - opět se závěrečnou vraždou. Komunistu Trockého ubil sekáčkem na led komunistický agent Moskvy. Sekáček na led je v dějinách komunismu velmi neobvyklý a teatrální - asi dává tušit blízkost Hollywoodu. V Evropě se raději věšelo, v Rusku střílelo. Každý kraj miluje jiné vraždění.
Grebeníčka by také mohl potkat osud mírnější - dali by ho jako Chruščova jen do penze - na přikázaném místě. Mohl by tam psát paměti, které by kolegové Filip a Dolejší dávali policií zabavit a ničit. Pro Grebeníčka by to bylo lidsky nepříjemné - z výšin padá předák přímo do zapomnění. Byla jich řada - Molotov, Novotný, Kaganovič - nejprve slavní, pak zmizeli z dějin, jako by neexistovali. Ovšem i Grebeníček musí uznat, že to je pokrok - lepší je zmizet z dějin než být do dějin expedován pomocí toho sekáčku.
Básník Brousek veršuje: na Letné pomník velikánskej, na špagátě mrská se Rudla Slánskej. Toho se Grebeníček obávat nemusí. Není příliš pravděpodobné, že ho oběsí. Maximálně jej mohou vyloučit ze strany za revizionismus, levou úchylku, jako buržoazního malozemědělce či tajného trockistického kovorolníka nebo jugoslávského titofašistu či maoistického stalinistu. To vše jsou strašlivé hříchy, ale trest Grebeníčka nečeká. Komunismus už není, co býval.
Je tu však ještě možnost opačná. Grebeníček ve skutečnosti z vedení strany neodejde, nýbrž svého odchodu využije k odkráglování naivnějších kolegů, kteří se prý právě odkopávají pletichami proti němu. Je to postup, který měl rád Stalin. Ale ani v tomto případě nelze počítat s popravami. Zavržení důvěřivci se maximálně přesunou, jako mnoho jejich předchůdců, do ČSSD, odkud budou na Grebeníčka pokřikovat, že očekávají jeho proměnu v moderního levičáka. Dění ve světě komunistů upadá. Ztrácí se vášnivost, dramata se mění v pletichy kancelářských myší. Jediní, koho to ještě vzruší, jsou politologové. Co z těch komunistů nakonec bude? Těch analýz a předpovědí. Jisté je jedno: už nevraždí. Sám Grebeníček to říká.