Paroubek a já, žumpa a hnůj
Na Paroubkovi nevidím nic dobrého. Po Zemanovi, Špidlovi, Grossovi je to jen další kuriózní figura v okýnku socialistického orloje.
O čem premiér mluví...
Je to vzájemné. Paroubek na mně také nic dobrého nevidí. Tvrdí veřejně, že na něj vypouštím bláto, špínu, hnůj a žumpu. Dělá temné narážky, že po vítězných volbách udělá proti špíně lepší mediální zákon. Aby prý zabránil „balkánskému pojetí“. To je rozdíl mezi námi. Já mu zákonem proti Paroubkovi hrozit nemohu. Mohl bych jedině věštit Paroubkův konec, na rozdíl od něho ho už znám.
O jakou špínu jde? Zásah policie proti CzechTeku jsem považoval za neprofesionální a nepřiměřený. Kritizuji Paroubkovy sňatky s komunisty. Posmíval jsem se, když se vychloubal, že jsme předběhli Litvu. Jeho politika vede kousek po kousku zpátky k Husákovi. Dělal jsem narážky na dutý sud, protože skutečný obsah Paroubkovy politiky je obtížné zjistit -spočívá zatím hlavně v neustálém pobývání před objektivy, kde slibuje rozdávání na všechny strany. Napsal jsem, že premiér nevyrostl přirozeně, z politiky, nýbrž z Grossovy ostudy. Dělám totéž, co Paroubek sám - on také drsně a veřejně kritizuje kdekoho, však mu ne nadarmo říkají buldozer. U těchto „Balkánců“ je však problém, že své kritizování za žumpu a špínu nepovažují. Myslí si, že jen oni mají právo na zlatá ústa plus mozek.
... a o co ve skutečnosti jde
V čem je vlastně podstata svobody slova, o kterou se Paroubek hrdlí? V tom, že za fakta, čísla, informace, údaje každý ručí - mohou být lživá, falešná, neúplná, překroucená. Poškozená strana má mít možnost se bránit, šiřitel lží má být potrestán. Zde má Paroubkův režim velké rezervy -soudy plus přilehlé orgány pracují pomalu, neodborně, nevěcně.
V tomto směru si premiér nemůže stěžovat - žádné informace o něm nešířím. Za hnůj, na který ušije zákon, považuje mé názory. A to jsme právě na Balkáně, jímž se Paroubek neopatrně křižuje. Že názor - i odpůrce - je necenzurovatelný, svobodný, ať už se komu jeví špatně či hrůzně - „Balkánec“ Paroubek stěží pochopí. Svoboda mínění je nezbytná k rozvoji společnosti, politiky, svobody lidí. Politika bez tohoto zrcadla, v kterém se objevuje celé možné i nemožné spektrum názorů, chcípá a degeneruje v zupáctví a namyšlenost majitelů pravdy. Kdo chce vědět, proč se Paroubek tak rozkřikuje, zde hledej příčinu.
Divné zjevení
Smyslem nebalkánského světa je tolerance a respekt i k názoru, který člověka rozčiluje či který má za lživý. Šít na názor paragrafy znamená ničit společnost - kazajka na svobodné myšlení a kritiku má rozsáhlé důsledky ve všeobecném úpadku - jako bychom to neznali. Premiér, který vyhrožuje novinářům, je postava anachronická, i kdyby stokrát říkal, že se mu nové století zrodilo pod rukama.
Paroubek by se měl dát na pokání a vkleče slibovat občanům, že jim svobodu brát nechce, že se jen přeřekl, spletl, zakuckal vztekem. Asi to neudělá. Raději slíbí každému, že mu strčí do hrnce tři slepice. Věří, že toto český člověk víc ocení než nějaké řečičky o svobodě slova. Tři slepice, budiž, to je před volbami obvyklá lež politiků všeho druhu. Blázen, kdo jí věří. Ale politik, který odstraňuje balkánské pojetí médií plánováním náhubku na ně, je v EU, Paroubkem tolik falešně milované, divné zjevení.