Etické kodexy - bláboly pro prostomyslné
Groteskní koincidence: ve stejné době, kdy vedení ČSSD stojí neochvějně za Krausem, schvaluje také etický kodex poslance ČSSD. V kodexu se to hemží výkřiky „důstojnost, veřejný zájem, otevřenost, svědomitost, odpovědnost“. Celý kodex vypadá jako jakýsi slib pionýra. Jinde se tolik vznešených, nabubřelých a bezobsažných frází nenajde.
Ačkoliv Krausova aféra neobstojí před jedinou položkou kodexu ČSSD, tvůrci kodexu na Krausovi nic nečestného nevidí. Obě události, vyvřelina mravnosti a stranický boj o podezřelého Krause, se sešly v jediném víkendu, jako by sám osud chtěl ukázat nesmyslnost kodexů a obyčejnou realistickou, praktickou prohnanost partajních činitelů, kteří samozřejmě Krausovy činy neměří kodexem. To je jen sbírka citátů pro slabomyslné důvěřivce.
Krause měří stranickým zájmem: co už prasklo, co ještě praskne, co poškodí stranu, co se ututlá a jak z toho strana nejlépe vyleze. Kdy Krause držet, kdy naopak rychle vyhodit. K takovým stranickým kalkulům nikdo kodex andělských slibů nepotřebuje a používat nikdy nebude. Přesto politici kodexy milují. Věří asi tomu, že autor lépe napsaného kodexu bude u lidu víc oblíben. Vycházejí asi z víry, že politikovo slovo hozené na papír se samo převtěluje v boží skutek. Chtěl bych u toho být zlatou muškou, když Paroubek říká na grémiu: Napsali jste to pěkně, chlapi, o té důstojnosti a otevřenosti, ale teď k věci. Poradíme se, jak zakroutit krkem těm parchantům, co hanobí bratra soudruha Krause. To je etický kodex v praxi. Vražte kodex před Krause, ať na jeho hanbu není tolik vidět. Ústřední smysl etického kodexu: mlžit, šířit plíseň zbytečných slov, rozvěšovat slovní clony nad ničemy - lépe pak vypadají, ti ochránci mravů.
Nejlepší etický kodex je svobodný tisk a pružně fungující orgány činné v trestním řízení. Co je slušné a neslušné, ví každý, na to žádný kodex nepotřebuje. A kdo je neslušný, na kodexy kašle. Viz ta obhajoba Krause.