Zlý paragraf: Paroubek je na tom hůř než Penc
Běžel řadu dní podivný případ: policie stíhala pana Pence, (kterého premiér nesnáší), protože se zeptal na tiskové konferenci, zda byl, či nebyl policejní důstojník Pachl pracovníkem StB.
Naprostý nesmysl - trestný čin pomluvy spáchaný dotazem - policie brala vážně, jako by byla bez mozku. To je velmi špatná informace o policii. Státní žalobkyně tento týden obvinění zrušila. To je informace velmi dobrá. Bláznivost má své meze a celkově se země drží v normálu.
Za vším je podivný paragraf trestního zákona. Pomluva - trestný čin. Premiér případ komentoval postaru v tom duchu, že záleží na tom, jaký měl tazatel úmysl. Zda chtěl dotazem policistu pomluvit a tak podobně. Komunisti byli důslední až do konce: pomlouvat se dalo nejen lží, ale i pravdou, když byl úmysl. (Jsou rozsudky, v kterých to je napsáno.) Paragraf o pomluvě jako trestném činu komunisti milovali, protože jej mohli přišít komukoliv, komu potřebovali něco přišít. Když se narafičí úmysl, je pomluva cokoliv.
Dosti nebezpečně se ten paragraf blíží i k premiérovi. Je na tom o něco hůř než obviněný Penc, víc na něj paragraf sedí. Premiér veřejně řekl, že jsem bolševik a psychotik. Být psychotik je vážná duševní porucha, být bolševik je porucha ještě vážnější. Ani jedno jsem nikdy nebyl. Mám podezření, že premiér spáchal úmyslně trestný čin pomluvy. Ale podezření policie nevyšetřuje, ačkoliv jsme si před policií všichni rovni, já, premiér i dočasně stíhaný Penc.
Stíhání pro pomluvu
Když je policie ochotna stíhat člověka za dotaz, může snad jiného stíhat i za lež a pomluvu. Označit nevinného člověka za bolševika a psychotika je kruté. Z takového obvinění se člověk může psychotikem nebo bolševikem snadno ze zoufalství i stát. Nechápu, proč státní zastupitelství proti Paroubkovi nekoná. Kdybych já řekl, že Paroubek je psychotik a bolševik, konalo by se hned, a jak! Jenže já bych to nikdy neřekl, však nejsem huncút.
Premiér mě nepomluvil dotazem, nýbrž lží, což by bezpochyby měl být vyšší stupeň pomluvy než prostý dotaz. Úmysl vidím také, nemá mě rád, málo ho chválím. Rovnost před zákonem u nás není velká. Muže, který se ptal, stíhali, Paroubka, který přímo lhal, nestíhají. Toto zjištění by měl premiér zahrnout do své chystané masivní kampaně za zlepšování právních poměrů ve státě. Mohl by tomu říkat akce „Paroubek nebo Penc, padni komu padni“. Průzkumy by mu ukázaly, že takovou přísnost na sebe samého voliči obdivují.
Rovnost občanů před zákonem je u nás nejen malá, ale také mírně běloruská. Ironicky narážím na premiérův článek, v kterém si stěžuje, že novináři píší o něm a ČSSD špatně, a rozhněvaně říká, že to by nebylo možné ani v Bělorusku. Bezděky má pravdu - v Bělorusku by to možné opravdu nebylo. Takový záporný novinář by brzy zmizel nejen z novin, ale i ze světa.
Gumové pojmy
Trestní paragrafy o pomluvách, lžích, pravdě a podobně gumových pojmech jsou ošemetné. Nechci proto, aby Paroubka stíhali, že o mně šíří lži. Ať si lže, když chce. Mně je to jedno. K soudu takové spory nepatří. Ať je ocení veřejnost. Kdyby se o stíhání Paroubka policie pokusila, měl by to státní zástupce včas zarazit. Po tom, co jsme s trestným činem pomluvy zažili, je každé další rozpatlávání toho paragrafu trapné. K ničemu jinému se nehodí než k tomu, aby někdo zkusil zapráskat trestním bičem.
Když se lidé pomlouvají a lžou, není to pěkná věc. Zažívá to i Paroubek, ačkoliv to sám dělá. Jsou to však vždy spory mezi lidmi - ať se navzájem občanskoprávně žalují, když myslí. Státu a jeho policii do těch sporů nic nemá být. Pokud však nejsme, jak připomíná premiér, v Bělorusku. Tam se pomluv ani kritiky předáci nedočkají. Mírný běloruský nádech už máme: na Pence si policie vyšlápla, na premiéra ne. Paragraf o pomluvách by měl být zrušen - už v zájmu Paroubka, který po Zemanově vzoru rád fantazíruje a nadává lidem.
Foto popis|