Konec Paroubkovy éry?
Volby posílily důvody, proč vládu dohodnout nelze. Jak ji stvořit, však neřekly
Každý si samozřejmě musí položit otázku, co změnily tyto volby na celém tom nekonečném příběhu tvorby vlády. V obecné rovině je to jasné: strana s čitelným volebním debaklem plus s porážkou z červnových voleb vládu vytvářet nemůže.
Bylo by to proti vší demokratické slušnosti - Paroubek prohrává každé volby, nemá kromě komunistů žádné politické spojence, ale pořád se cpe dopředu. To mu může jen dál škodit, dál snižovat jeho popularitu a jeho vážnost. Proč tedy dál trvá na tom, že bude dělat vládu? Vždyť nemá s kým. Je to nedostatek vkusu, citu, smyslu pro smysl voleb, pohrdání míněním lidí?
V demokratických zemích je zvyk, že strana, která utrpí takovou volební porážku, byť i v nějakých menších zemských, krajských či komunálních volbách, sama se vzdá moci. Ví, že by bylo trapné to neudělat. Že by ji to pošramotilo víc než volební porážka, že budoucí ztráty z takové neomalenosti by byly větší než dočasný zisk z tvrdošíjného lpění na moci. A že by strana s takovými politickými výprasky moc dokonce nárokovala, to je nemyslitelné. Být v opozici je pro politickou stranu stejně blahodárné jako vládnout. V opozici se sbírají síly, odstraňují nedostatky, cvičí lidé a roste se na chybách vlády.
U nás tomu tak není, Paroubek, zdá se, se svým týmem hodlá uštědřit ČSSD ještě další zahanbující údery.
A konkrétně? Ve Sněmovně zůstávají nadále dvě stovkové formace. Na tom volby nezměnily nic.
Poté, co další vláda nedostane důvěru, bude muset abdikovat předseda Sněmovny a budeme na tom jako první den po červnových volbách. Nového předsedu nikdo nezvolí.
Proč by to v duchu Paroubkových válek dělal? Třetí jmenování předsedy vlády zůstane v povětří a v nekonečnu. Každý soudný občan vidí, že takový ústavou očekávaný postup nepovede nikam.
Řešení budoucnosti vládnutí v Čechách je závislé na dohodě parlamentních stran o tom, jak znovu rozdělit politickou moc. Předstírat jakékoliv jiné možnosti (stojedničky, napříč spektrem) je lež a klamání méně pozorných.
Paroubek je oklamat chce. Dosáhne jediného: dalšího znevěrohodňování ČSSD, zvyšování vlastní trapnosti, znechucení lidí politikou a tak dále a tak dále. Krize může, formálně vzato, trvat ještě dlouho. Negativní povětří v české kotlině může houstnout, postavení socialistů padat, středopravozelená část politické scény bude šťastna: Paroubek požene do její náruče další a další příznivce. Tvář ČSSD se promění: bude vypadat stále hloupěji a hloupěji. Nakonec se to stejně někde prolomí a volby budou. Paroubkovi lidé v nich sklidí, co nyní sázejí. A tady někde je nejdůležitější poselství voleb: proti větru, proti mínění voličů jde Paroubkova strana.
Paroubkova brutální tvrdošíjnost jen potvrzuje, že česká sociální demokracie potřebuje modernizaci.
Doby, kdy stála se svými sociálními a demokratickými programy v popředí, jsou dávno pryč. Představuje dnes konzervativní sílu, bránící se i tomu pokroku, který sami socialisti považují za hybatele dějin.
Politické rozcestí letošní sezony je vyřešené. Češi nechtějí jít cestou komunistických reminiscencí ani cestou starosocialistů z konce předminulého století. Zdá se, že k tomu přispělo i bezuzdné korupční předvolební rozdávání tužkovných, pastelkovných, porodných, kojných a jiných úplatků voličům. V tyto úplatky se smrskla celá socialistická politika: my vám něco dáme, vy nás zvolíte. Voliče to neokouzlilo. Pastelky vezmou, ale volí jinak.
Paroubkova éra je u konce. Jestli vyvstane na politické scéně síla, která dokáže organizovat svobodný trh, fungující právní stát a racionální sociální síť, to je otázka příštích let. Pokud se toto v české zemi podaří, bude to konečně definitivní rozloučení s komunismem. Ale pozor - do klientelismu, rozkladu, nefunkčnosti může upadnout každá strana. Dnešní poražení i dnešní vítězové o tom už leccos vědí.
Paroubkově éře zůstává jediné: sehrát poslední boj před pádem.
Vše zatím nasvědčuje, že to bude boj trapný. To rozumné, co nyní ČSSD může udělat: odejít, aby se jednou mohla v lepší parádě vrátit, to Paroubek udělat nehodlá.
***
Politické rozcestí letošní sezony je vyřešené. Češi nechtějí jít cestou komunistických reminiscencí ani cestou starosocialistů z konce předminulého století.
Foto popis|
O autorovi| KAREL STEIGERWALD, komentátor MF DNES