Paroubkův nový kabát
Předsedovi ČSSD došlo, že to po zlém nejde, tak to zkouší po dobrém
Expremiér Paroubek převlékl všechny kabáty, které v politické skříni má. Od včerejška je konstruktivní a vlídný. Jak sám říká, ukončil pyrotechnický boj. Nabízí koaliční vládu ODS, ČSSD a svůj odchod mimo vládní kruhy. Ale zároveň ctí víc ústavní (podle něho) řešení: třikrát pokus o vládu - k tomu náleží jmenování jeho osoby v příštím kole, a ne-li, tak napotřetí. Čtyři měsíce se promarnily. Je třeba pustit se do vstřícného jednání. Vstřícnost spočívá v tom, že vznikne vláda ODS plus ČSSD na dva roky bez Paroubka nebo že sestavením vlády bude pověřen on, Paroubek (a jeho stoprvní hlas), nebo že pozve k vládě s komunisty i lidovce a zelené, k čemuž je včera v televizní debatě s Topolánkem vyzval. Ale dobře ví, proč koalice ČSSD s ODS není možná a že žádný stoprvní hlas nemá.
Převleků si může každý navléknout, kolik chce. Reálná politická situace je jiná věc, v případě Paroubka nepříliš nadějná. Jeho čtyřměsíční silová politika potvrdila, co hlásal hned po volbách a co praktikoval už před volbami - že má jediného spojence - komunisty. Toto Paroubkovo chybné rozhodnutí je příčinou politické izolace. Až v ČSSD přestane vládnout klika jednoho muže, stane se tato izolace stejně jako její tvůrce politickým břemenem i pro ČSSD. Politickou tragédií je, že Paroubek nechápe, proč by někomu spolupráce s komunisty měla vadit. Připadá mu to jasné jako facka - mají hlasy, já je potřebuji, uděláme dohodu. Redukovat vládní moc na takto nízkou letovou hladinu však není v ČR možné. Jeho prohlášení, že bude dělat vládu třeba s Marťany, pokud přiletí, je v zemi, kam Marťani tak často přilétali a kde bolestně vládli, přece jen neakceptovatelné. Sedmnáct let se pokoušíme dělat vlády bez Marťanů. Paroubkovi smysl toho usilování uniká, a stal se proto logicky sám Marťanem, se kterým se vláda dělat nedá.
Rozvrácené veřejné finance a stále rostoucí státní dluh jsou dalším politickým omylem ČSSD, v tomto případě už z předparoubkovské éry. Vládní dluhy se dělají z jednoduché příčiny: umělým zvyšováním blahobytu za půjčené peníze se korumpují voliči. Krátkodobě to bývá úspěšné, dlouhodobě to přinese pachateli úpadek. Úspěch této politiky mají socialisti už za sebou. Státní dluhy rostou a začínají vyvolávat potíže - například mizí vidina eura, pro socialisty tak přitažlivá. Paroubkova jistota, že státní dluhy se neplatí, ve slušné společnosti neplatí. Dalším závažným problémem je srůstání zločinu se státní správou -odpovědnosti za tento jev se socialisti po osmi letech vlády a se zástupem svých činitelů v roli zločinců nemohou zbavit. Státní správa je zaplevelena pachateli obviněnými, odsouzenými, podezřelými, vyšetřovanými ve vazbě i na svobodě. Paroubkovy pokusy tuto svízel a osmiletou odpovědnost obrátit v úspěch a statečnost ČSSD asi neuspějí.
Kdo uvěří, že zločinci z ČSSD jsou tu jen proto, aby mohla ČSSD ukázat, jak pěkně je ze svých řad vypuzuje? Vztah ke komunistům, veřejné finance a srůstání státu se zločinem -to jsou tři hlavní důvody, pro něž se Paroubek už nemůže stát předsedou vlády bez ohledu na kabát, v jakém se kdy vyskytne - jinou politiku nenabízí a je otázka, kdo by mu jakoukoliv nabídku po tom všem uvěřil. Kormidluje nyní od pyrotechniky ke vstřícnosti. Jenže to kormidlování je jen jeho nová pyrotechnika. Paroubkovi došlo, že to po zlém nejde, tak to zkouší po dobrém. Jenže zkouší pořád totéž. Často už připomíná jiného líbivého populistu, dr. Sládka. Ten se tak dlouho národu vlichocoval líbivými hrubostmi, až se všem znechutil. Na této cestě Paroubek je a není důvod mu v ní bránit.
***
Čtyřměsíční silová politika potvrdila, co Paroubek hlásal hned po volbách a co praktikoval už před volbami - že má jediného spojence - komunisty
Foto popis|
O autorovi| KAREL STEIGERWALD, komentátor MF DNES