Volby budou tak jako tak
Hlasování ve Sněmovně rozhodne především o budoucnosti stran
Sněmovna dnes hlasuje o důvěře Topolánkově vládě.
Kdo tento článek přečte až večer, může už vědět, jak to dopadlo. Text je určen těm, kdo čtou dřív a zatím nic nevědí. Hlasování může dopadnout všelijak, není potřeba ho prorokovat.
Je to poprvé v dějinách Sněmovny, kdy si jde vláda pro důvěru bez předem slíbené podpory. Poslanci se mohou dmout hrdostí - na nás dnes záleží, nikoliv na tom, co si předem dojednaly sekretariáty.
Možné však také je, že sekretariáty své poslance už předem zatraceně zkrotily - dá se to čekat zejména u nemilosrdné Paroubkovy kanceláře. Může to také být poprvé, kdy vláda důvěru nedostane.
Před poslanci jsou pozoruhodné nároky - jak rozhodovat? Jednomyslné ne poslanců ČSSD znamená, že vše má začít zase od začátku.
S tím, že by příležitost sestavit vládu dostal Paroubek, nelze počítat. Paroubek může sestavit vládu jen s pomocí komunistů. K vládě s komunisty se nepropůjčí ani jedna z menších stran, natož prezident. Socialistické ne znamená jen prodlužování nejistoty, zmatků, odkládání jediného řešení, které je - předčasných voleb. Pro Paroubka je toto ne přitažlivé, protože může existenci jakékoliv vlády zhatit. Je také sebezničující, protože sám vládu nepostaví a koncepce s věčným ne bez východiska se nakonec obrátí proti němu.
Všichni zelení slíbili Topolánkovi ano tak razantně, že je téměř nepředstavitelné hlasovat jinak. Hlasování zelených spíše otvírá otázky do budoucna - zda může být zelená politika „pravicová“, zda si ODS a zelení budou v něčem rozumět a co to vlastně ta zelená politika je. Odpovědi mohou být i povzbudivé a mohou zelenému světu přinést nejen podíl na moci, ale i praktické racionální zelené výsledky. Příklon zelených k socialisticko-komunistické alianci by znamenal zvýšení iracionality a neuchopitelných fantazií, které životnímu prostředí nepomohou, nýbrž spíše uškodí. Ekologie je problém vědy, technologie a schopnosti racionální organizace víc než vizionářského zanícení pro změnu světa.
Na rozcestí jsou lidovci. Jejich nynější vyjádření jsou nejasná, jako by čekali, že se k hlasování přidají až podle toho, jaký bude výsledek. Předem to bohužel nevědí, tak manévrují. Když se zdrží hlasování, bude to zdrženlivost pro Paroubka, když podpoří Topolánka, bude to podpora pro předčasné volby.
To by jim mohlo být jasné, ale není: zdá se jim, že našlapování mezi oběma póly upřesní lidoveckou identitu. Ano, ale tu, o kterou asi ani lidovci nestojí: identitu lavírující améby. Nejasnost stanoviska či pokusy zastávat pro jistotu obě (všechna) stanoviska je stály už dost hlasů. Pokles může jít pod tragických pět procent, amébu si málokdo zamiluje. Cukání lidovců samozřejmě strká před ODS otázku: proč tam dnes nesedí vládní trojkoalice? Cukání by bylo méně. To je velký Paroubkův úspěch, neexistující trojkoalice by se měla modlit, aby byl poslední.
ODS je jediná strana, které může být výsledek hlasování celkem jedno. Když dostane důvěru, půjde se k předčasným volbám, když ji nedostane, půjde se také.
Jenže klikatěji a vinu za to neponese ODS. Možná i proto je Topolánek klidný a s noblesou nabízí vypárování ochořelé poslankyně ČSSD. Ale uznejme, že to může být i začínající noblesa čirá.
Ve výsledku dnešního hlasování si budeme číst jako v politickém breviáři. Velké strany jsou rozděleny, mezi nimi je příkop. Malé strany si musí jasně vybrat - buďto socialisty s komunisty, nebo ODS.
Další lavírování nebude veřejnost snášet dobře. Když nejste s ODS, buďte s ČSSD. To je možná jasnější požadavek, než například lidovci myslí. A přitom to musí být rozhodnutí se vším všudy - krásný lavírovací terén z dob Josefa Luxe je tentam.
Existuje ještě jedno řešení dnešní volby - osamělý zločinec. Někdo, kdo přeskočí z jednoho břehu na druhý. V takovém případě si paradox letošních voleb vychutnáme až do hořkých konců. Že jeden pan Nikdo z Nemanic rozhodne o politické křižovatce, to voní jak za carů a k republice se to nehodí.
***
Paroubek vládnout nebude, protože může získat vládu jen s komunisty plus s někým. A k tomu se přece nepropůjčí ani jedna z menších stran, natož prezident.
Foto popis|
O autorovi| KAREL STEIGERWALD, komentátor MF DNES