Caligula volí koně a zkoumá svobodné občany
Caligula se mihl nocí v záři bledé luny a zas zmizel. Zahlédli ho na chvíli. Nikdo z Římanů nevěděl, kam a proč Caligula běží. Věděli jediné: je to císař, běh má tedy svatý smysl a cílem je dostat do postele Lunu z nebes.
Tomuto vědění se nikdo v Římě nedivil. Caligula byl prostě pryč, kdesi běhal, pak se vrátil a vraždil. Příčinou byla jeho císařská touha po Luně. Caligula byl blázen, ale nikdo to neřekl. Římané viděli za jeho šílenstvím muka existence.
Komu ta historka připomíná poslance Pohanku, neplete se. Poslanec se našim zrakům zjevuje a ztrácí ze stejně nejapných, skoro se chce říci císařských příčin.
A my se stejně jako lid římský nedivíme. Neříkáme: to běží blázen. Říkáme: Pohanka je poslanec.
Ale Caligula je nápadnější z vážnějších důvodů, než byl jeho hon na Lunu. Jmenoval senátorem koně - a to je velké poučení v době dnešní vládní krize.
Římská politika tehdy také zřetelně drhla. Byla vládní krize, schodek rozpočtu, problémy s penzemi, římské zdravotní pojištění se hroutilo. Caligula znal lék. Žvatlající Senát okřikl a ponížil účinnou metodou: na úroveň senátorů povýšil koně a všichni se s tím smířili. Někteří občané římští v tom viděli velkou učenost: kůň v mnohém ohledu fungoval lépe než senátoři. Řičel sice jako oni, ale nepotrpěl si na dlouhé řeči.
Lid římský koně přijal: viděl v něm skrytou moudrost císaře blázna. Bylo to řešení, které se příliš nevymykalo jiným nápadům.
Rozhodně nadělalo méně škody. Kůň je kůň, běhá, kope, víc od něj na rozdíl od senátorů nehrozí. Vypadá to, že snad chci, aby i naše zastupitelské budovy zaplnila zvířata? Ne. Caligulovo poučení dnešku nevězí v Senátě, nýbrž v lidu: ten uvěřil i koni.
Všechno ukazuje, že pravým úmyslem šílence na trůně byl test, co akceptuje lid, čemu uvěří, před čím skloní hlavu. Neklidný Caligula se chtěl svobodnému lidu římskému touto šílenou karikaturou vysmát. Nastavil Římu zrcadlo - jako by byl předchůdcem Gogola. A to je politická idea, která čpí dneškem. Kolik Caligulů nám, občanům svobodné země, toto zrcadlo nastavuje - čemu my, svobodný lid český, jsme ochotni věřit a jak často pověsíme rozum na hřebík. Osud Pohanky například se den za dnem proměňuje v sen magorů - jednou je to gauner a zrádce, podruhé štvanici na něj vede ODS s policií, potřetí jej žene ČSSD, počtvrté byl spiknut se zloději, popáté se objal s Paroubkem, protože vše předtím bylo nedorozumění.
Caligula zkoumá svůj lid. Albert Camus v souvislosti s miláčkem davů Caligulou a koněm napsal, že nejstrašnější zločin je zanést do duše mladého člověka zoufalství. Ano, je to tak.
***
Římský lid uvěřil koni. Nechá se český lid vodit za nos Pohankou?
Foto popis|
O autorovi| KAREL STEIGERWALD, komentátor MF DNES