Paroubek zemi rozdělil...
Šéf ČSSD vládnout nemůže. Dohodu o vládě nemá. Má jen KSČM a lumpa
Prezident republiky se rozhodl pověřit ve druhém kole sestavováním vlády opět předsedu ODS Topolánka. Patrně to vyvolá kritiku. Topolánek už tu jednou byl a většinu nedostal. Ale co má prezident dělat? Dohoda o jakékoliv variantě vlády mezi parlamentními demokratickými stranami neexistuje a prezident se o ni opírat nemůže. Zbývá mu jediné kritérium - jmenovat znovu šéfa ve volbách nejúspěšnější strany. Jak si s takovým jmenováním poradí politické strany, je jejich věc. Po půlročním krachování dohod jim prezident lepší variantu nabídnout nejen nemůže, ale ani nesmí - mohl by se snadno ocitnout za hranicí demokratických zvyklostí.
Ještě větší problém mají demokratické parlamentní strany: co nedokázaly dodnes, musí dokázat vzápětí - umožnit vznik nějaké vlády, protože před třetím pokusem musí abdikovat i předseda Sněmovny a budeme ve stavu prvního dne po červnových volbách. Nastolení nového předsedy Sněmovny je totéž jako vytvoření vlády. Paroubek ví, jakou bude mít podporu: komunisti, socialisti a přeběhlík. Jeho dilema zní: chtějí všichni socialisti takový parlament, takovou vládu?
Za hranicí demokratických zvyklostí už je Paroubkovo vedení delší dobu. Nabízí sebe, Paroubka, dvacet šest komunistů a lháře nebo korupčníka z druhé strany - pokud vůbec takový lhář či spiklenec existuje. Že existuje, naznačuje jen Paroubek. Nechápe, že sestavování jeho vlády s dvaceti šesti hlasy komunistů je vyloučené - proto byl v této zemi listopad 1989, aby komunisti už neměli na vládu vliv. A něco v této chvíli tak nechutného jako jeden přeběhlík? Vznik takové vlády by mohl být důvodem k občanské neposlušnosti, nepokojům a masovým protestům. Možná by lidi takovou vládu, jak říkával šílený Sládek, opravdu zahnali do Vltavy.
Zemi by to tragicky rozdělilo - každý, kdo demokraticky cítí, dobře ví, že komunisti nemají mít na výkonnou moc žádný vliv, natož podíl na ní - sestavovat k tomu „demokratické“ argumenty je po jejich čtyřicetileté vládě zbytečné. Paroubek se s nimi zapletl, protože věřil, že s jejich podporou získá vládu, a protože mu na komunistech není nic divného.
Demokracie poskytuje hodně parlamentní svobody - i komunistům. Jejich pobyt ve Sněmovně ale neznamená, že mají mít moc vytvářet vládu. Nebýt jednoho mocibažného politika, taková pozice by nepřipadala v úvahu. 26 komunistických mandátů znamená, že demokratická státní moc se odehrává mimo ně, nikoliv s nimi. Politické koketerie demokratických stran se stranami v parlamentu sice přítomnými, ale nedemokratickými se nikdy nevyplácejí. Většina evropských totalit se vždy vyšvihla nahoru nikoliv vítězstvím ve volbách, nýbrž právě obratným lavírováním v džungli rozporů mezi demokraty.
I naši demokrati by to měli jasně vědět. ČSSD je dnes v izolaci, do níž vstoupila sama, či tam byla Paroubkem zatažena. Řešit tuto izolaci spolky s komunisty je velmi nebezpečné - zlehčovat toto nebezpečí mohou jen lidé, kteří nebezpečí komunistů zlehčovali vždy. ČSSD by si svou izolaci měla vyřešit v opozici. Nakonec jí stejně nic jiného nezůstane. Záleží jen na tom, jak devastovaná do té opozice odejde. Prezidenta čekají mocné kritické útoky - včetně toho, že preferuje ODS. Kritizovat jej budou zejména ti, kdo půl roku bojují za nedohodu o vládě, případně o nových volbách.
Umí si ale jakýkoliv občan nezaslepený politikou představit, že prezident Klaus řekne: Pane Paroubku, pověřuji vás sestavením vlády s hlasy komunistů a jedním uprchlíkem? Komu by to nepřipomínalo Gottwaldovu únorovou rekonstrukci koaliční vlády ve vládu komunistů a jejich agentů - formálně podle ústavy a se souhlasem prezidenta Beneše, ten je slepý. Buďme rádi, že máme dnes prezidenta, který slepý není.
***
Vznik vlády s komunisty a jedním korupčníkem by mohl být důvodem neposlušnosti občanů a masových protestů. Paroubek by vládl, ale zemi by to rozdělilo.
Foto popis|
O autorovi| KAREL STEIGERWALD, komentátor MF DNES