Vláda národního nic
K čemu vlastně politici dostali mandát? Sestavit vládu za každou cenu?
Zkuste přečíst větu: Od myšlenky předčasných voleb nelze ustoupit tak docela, protože po prvním kole je nutno hledat stabilnější řešení, jelikož předčasné volby, od kterých neustupujeme, nejsou řešením současné situace. Kdo tuto větu ve zdraví přežil, může číst dál: vláda bude dvoučlenná, protože ostatní demokratické strany, které ve vládě také nebudou, nelze vynechat.
Kdo přežil i tuto větu, pochopil půvab současné politiky. V různých kombinacích se ustavičně říkají věty, které se navzájem vyvracejí, a věty, které neplatí už v okamžiku vyřčení. Ale možná, že včerejší události cestu k vládě otvírají. Mohou však zítra znamenat pravý opak svého dnešního významu. Bude vláda ODS s ČSSD? Nebo též s KDU-ČSL a zelenými? Bude mít dočasný charakter? S dočasností bychom si u nás neměli zahrávat -může znamenat celý lidský věk. Platí ještě nedělní prezidentova věta: čím hlubší a rozsáhlejší program vlády, tím hlubší shoda politických sil a delší funkční období. A naopak, čím menší shoda, tím kratší období. Na čem se ODS a ČSSD shodnou, že jim to může vydat i tři roky? Zatím se shodují na jediném: modrá totalita zbídačí lid, socialisti posadí na trůn komunisty. Na společný tříletý vládní program je to málo.
Paroubek ví, že brzké volby by znamenaly pro ČSSD katastrofu.
A to je jádro problému. Topolánek mu včera nabídl čas na vzpamatování - volby za tři roky. Zeleným o chvíli později však nabídl volby předčasné - snad někde mezi rokem a třemi. Co za to slíbil Paroubek, není známo. Navrhuje okruhy možné shody: zdravotnictví, předsednictví v EU, zefektivnění státní správy, reforma policie. Dosud jsou to okruhy maximální neshody. Jak se to má změnit, není jasné.
Včera zavládl jakýsi optimismus, který si každý vysvětluje po svém, protože nikdo nic bližšího neví. Ze stejných příčin mohl zavládnout i jakýsi pesimismus. Programová shoda není ve skutečnosti nic jiného než fráze. Jak by vypadala vláda na takové frázi postavená, ví už každý. Ať už si vláda napíše do štítu jakoukoliv shodu, ve Sněmovně je sto a sto hlasů. Ty budou vládnout neboli nevládnout.
Udělat vládu ze čtyř parlamentních stran bez komunistů má smysl, pokud to bude vláda s omezeným termínem. Zničujících sto a sto hlasů změní jen volby. ČSSD je odmítá, dokud nepomine hluboký propad její politiky. Topolánkova nynější operace má patrně cíl přesvědčit ČSSD, že k nějakému (jakému?) termínu si volby už dovolit může. Za dva za tři roky?
To je Paroubkův úspěch - za dva za tři roky mohou být volby nevýhodné naopak pro ODS. Ale co má Topolánek dělat, když chce, aby byla vláda? Svým voličům bude obtížně vysvětlovat, proč dal výhodu Paroubkovi, když ta „státnická“ otázka vlády leží před Paroubkem stejně naléhavě jako před ním. Tříletá vláda také už není předčasná.
Rozdíl mezi třemi a čtyřmi lety je v této chvíli zanedbatelný. A když na tu dobu odstaví Topolánek malé strany od vlády, bude v příštích volbách stát před jinou politickou scenerií. Zelení ani lidovci nemají k ČSSD příliš daleko.
Vláda se má nazývat, jak je v republice nevkusným zvykem, „vláda národního dialogu“. Zkušený občan hned ví, že dialog není. Nabubřelý název má zastřít vážnější otázku: K čemu vlastně politici dostali mandát? Sestavit vládu z protikladů - ať třísky lítají? Ne, dostali dva mandáty, silou si dost podobné. Vládu z nich poctivě sestavit nelze, i když nějaká vláda vzniknout může. Nebude však odpovídat ani jednomu z těch dvou mandátů -v zemi nebudou poražení, kteří se mají do příštích voleb vzpamatovat, a vítězové, kteří si to do příštích voleb mohou pokazit. Bude jen občanstvo, kterému politika přijde nechutná a jeho role v ní bezvýznamná.
A politici tkvící v bažině.
Mohli bychom mít i vládu národní slepoty, splasklých břich, vládu...
dodejte si sami. Zažili jsme vládu národního usmíření, národní fronty, vládu lidu, vládu sebevrahů. Ta slova neznamenala nic.
A k tomu nic česká politika silně tíhne. Vláda národního nic - to zní. Nic je pořád lepší než nové volby. Tak vypadá naše demokracie.
Paroubek ví, že brzké volby by znamenaly pro ČSSD katastrofu. A to je jádro problému. Topolánek mu nabídl čas na vzpamatování - volby za tři roky. Proč?
Foto popis|
O autorovi| KAREL STEIGERWALD, komentátor MF DNES