Poslanci už zase rabují
Co je víc – mimozemská archeologie, viola lásky, nebo vrhač koulí?
Jako každoročně proběhlo ve Sněmovně rabování rozpočtu, kterému se nevím proč říká porcování medvěda. Ten vtipný medvědí výraz pochází z mravoučné povídačky o tom, jak se lovci dělí o maso zvířete, které dosud běhá po lese, zatímco poslanci porcované peníze (rozuměj naše peníze) už uchvátili, drží je v rukou a rozdávají, jako by šlo o peníze jejich. Navíc se ještě tváří, bez ohledu na politické vyznání, jako by dělali něco bohumilého, správného, pro lidi, děti, mládež. Jako často u chvályhodných záležitostí pro veřejnost jde o prachsprosté korumpování krajanů, lidí z města, od nás, těch, co mě budou zas volit, případně těch, se kterými se já, Jeho Veličenstvo poslanec, kamarádím.
Princip je jednoduchý: poslanec utrhne ze státního rozpočtu kus žvance a připíše ho těm, kterým se on osobně potřebuje zalíbit. Problém je, že žvanec se neskládá z jeho (poslancových) peněz, nýbrž z peněz nás všech. Tak jsou v působištích poslanců ku jejich chvále a věhlasu budována všelijaká zařízení, často nesmyslná, nabubřelá, převážně sportoviště všeho druhu. Obcházejí se standardní rozpočtová pravidla, kritériem není nějaká politika státu a veřejný zájem, nýbrž zájem čiperného poslance a jeho lidí.
Stát pak platí modlitebny, cvičebny, trávníky, golfové plácky a sportoviště tak podezřelé mravnosti, jako je bowling, nebo žárovky nad tenisový kurt. Platí se ragby, squash, národní házená. Letos plundrování rozpočtu dosáhlo rekordu, snad že jde o rozpočet s velmi povážlivým dluhem. Celá ta korupce, halená do ušlechtilých plků, má i další aspekt: stát většinou podporuje a dotuje všelijaké místní komerční aktivity, které realizuje (či má realizovat) soukromý sektor. Někdo je tak v podnikání státem zvýhodněn, jiný nikoliv. Pro mnohé poslance je toto přesouvání rozpočtových peněz od cizích lidí, jako jsou třeba důchodci, ke známým lidem (hráčům taroků u nás doma) jedinou státotvornou činností, která je vůbec napadne. Je vidět, že politický kýč „poslanec zastupující své voliče v regionu“ může být ve skutečnosti velmi nepěknou záležitostí.
Pozoruhodné je, že za bohulibé považují poslanci především všelijaké sporty, nikdy činnost jednoty matematiků či klub básníků nebo lidi, kteří se zajímají o krajinomalbu.
Jako by zpocení cvičenci či fotbaloví surovci byli pro duši země větší solí než hráč na violu d’amore. Lidem, kteří se zajímají o duchovní činnosti, o vědu, umění, kresbu, o mimozemskou archeologii a život na Jupiteru, jakož třeba i o maticový počet, nedají poslanci nic, ačkoliv mají možná pro společnost větší cenu než hráči tenisu či bowlingu. Veslování ano, klub astrofyziků, ochotníků a spolek pro studium středověkého verše ne, ačkoliv středověký verš má pro lidstvo mnohem větší význam než tupohlaví vrhači koulí na kuželky.
Jsou to při rabování divné preference. Zástupci lidu se mění v hokynáře, veksláky, dealery a blazeované venkovské strejčky, kteří v nepřátelské Praze ty druhé ve prospěch domova ošulí. Brzy ty strejčky čeká podobné kšeftování – a ještě větší závažnosti, než je trávník třetí generace – schvalování vlády generace v pořadí druhé. Pokud se k pravé straně Sněmovny skutečně přidá jeden či dva levičáci, nedej bůh, aby na tom někdo stavěl čtyřletou vládu. To by bylo nesportovní, neslušné a buranské jako ty medvědí porce. Sto dva hlasů se slušně hodí k jedinému: krátké vládě do voleb v roce 2007, zatímco porcování medvědů se nehodí k ničemu.
***
Zástupci lidu se mění v hokynáře, veksláky, dealery a blazeované venkovské strejčky, kteří v nepřátelské Praze ty druhé ve prospěch domova ošulí
Foto popis|
O autorovi| KAREL STEIGERWALD, komentátor MF DNES