Iluze o světě „zadarmo“
Pozor na politiky: když slibují něco bezplatně, bude to určitě pěkně drahé
Vbyznysu je dobrý zvyk vlastní zboží chválit a to cizí nehanět. Maximálně se dozvíte, že náš prací prášek je lepší než prášek obyčejný. Kdo by napadl cizí prášek, že jeho použitím třeba vznikne bída nebo boháči ušetří, mohl by se u soudu dočkat trestu. Kdyby tyto pořádky platily v reklamě politické, většina materiálů ČSSD by zmizela a ostatní strany by na tom nebyly o nic lépe.
Podnikatelé nesmí slibovat, co nelze splnit, a chlubit se vlastnostmi, které jejich výrobky nemají. Politici nejen mohou, nýbrž i musí.
Kdyby podnikatel tvrdil, že nabízí školství a zdravotnictví zadarmo, přišel by na mizinu, pokud by ho včas nedali do blázince. Politici to tvrdit mohou, ačkoliv je očividné, že obě tyto veřejné služby něco stojí, jejich pracovníci berou plat, léky mají svou cenu, budovy škol někdo postavil za peníze a tak podobně.
Říkali to už komunisti: stát vám dává zdarma... Jako by stát byl nějaké mystické těleso, v němž se samy od sebe rodí hodnoty, peníze, léky, budovy. Levicové strany jdou do voleb s heslem bezplatného školství a zdravotnictví. Počítají s tím, že jsou lidé neschopni prosté úvahy: „Kdo to všechno platí?“ Žádný svět, ve kterém jsou tyto služby zadarmo, neexistuje. Samozřejmě kromě světa komunistického, kde je zadarmo všechno.
Problém však je, že slib bezplatnosti zní pěkně, lákavě, a kdo není o věci ochoten přemýšlet, je rád, že takový slib slyší. Možná by se politická činnost měla zařadit mezi podnikání jako každé jiné. Hanobení konkurence a nesplnitelné sliby by se staly předmětem trestání prolhaných a pomlouvačných politiků.
Podle hesla „Jiné nehaň, sebe chval“ by se politická reklama stala snesitelnější a věcnější. Kdo si chce koupit auto, raději se dozví, kolik stojí, jak funguje a co dovede, než že všechna auta konkurence jsou nefungující krám.
Debata o zdravotnictví a o školství není debata o tom, co je zadarmo a na co má občan nárok, nýbrž o tom, jak a za kolik a proč se má tato služba platit z veřejných peněz a co vede k lepší kvalitě a dostupnosti té služby a jak sladit nároky, které mohou být nekonečné, s cenou té služby.
Politika je obchod zhruba s jednou polovinou všeho, co země vyprodukuje. Je to největší podnikání, otočí za rok nejvíc peněz. Vlastníci se čas od času po volbách střídají. Stát je největší firma v zemi a je to firma socialistická. Cílem úředníků i politiků je tvrdit lidem, že jim dávají něco zadarmo, co by nikdo jiný lidem nedal. Ve skutečnosti mají spravovat naše peníze a sloužit nám tak, že je užijí co nejrozumněji. Kdo slibuje, že něco dá zadarmo, obvykle kryje plýtvání, svou neschopnost a vůbec špatné řízení firmy. Dobrý hospodář ví, že všechno něco stojí, ví také, kolik to stojí a proč. Kdo vám něco dá zadarmo, sebere vám peníze oklikou, zadem, nenápadně. A za to „zadarmo“ hned klade nárok: „Uznejte, že si zasloužím vděk.“
Když je něco „zadarmo“, nikdo tomu nemůže koukat na zuby - jak to funguje, kudy tečou peníze, kdo co platí a co za to dostane. Zadarmo - to je darovaný kůň. Když je zdravotnictví „zadarmo“, je pacient na obtíž, neví, co má či nemá dostat, postává na chodbě, ťuká na ordinaci, dává úplatky, prosí. Na nose má škaredé státní brejle, má být vděčný, ale přitom je to všechno za jeho peníze.
Zdraví a vzdělání prý nesmí být předmětem zisku. Tak zní klamavá reklama. Oboje platíme - jenže nevíme kolik, komu, proč a co za to. V bezplatném světě je malá rentabilita. Přesto velký zisk. Má ho úřednictvo, přerozdělovací tělesa a mazaní přitočílkové. Za vaše peníze -vše zadarmo. Kde jinde se ta hloupost smí říkat než v politice?
A přitom to jako hloupost nezní. Kdekdo tomu věří. Komunisti říkali: „Toho zadarmo bude čím dál víc, až vymizí peníze a zadarmo bude vše.“ Útržky těchto úvah se zemí potulují dodnes. Budiž velebeni ekonomové Šimek & Grossmann s jejich poučkou: nechci slevu zadarmo. Nejen sleva, ale i „zadarmo“ je obvykle pěkně drahé.
***
Kdo vám něco dá zadarmo, sebere vám peníze oklikou, zadem, nenápadně. A za to „zadarmo“ hned klade nárok: uznejte, že si zasloužím vděk.
Foto popis|
O autorovi| KAREL STEIGERWALD, komentátor MF DNES