Nepřehlédl žádnou funkci
Vojtěch Filip se považuje za dobrodějce pracujících a chce zas k moci, jako by s komunismem nebyla hořká zkušenost
Volby 2006
Kdo chce hloubat nad tím, co to je dědictví minulosti, mravní poškození země normalizací a panstvím komunistů a co je tlustá čára za minulostí, má v předsedovi KSČM skvělý příklad toho všeho: muž, který se za minulost nestydí, protože ani neví proč, a který se stejně dravě jako tehdy i dnes řítí vpřed.
Vojtěcha Filipa všichni akceptují jako předsedu parlamentní strany. Říkají mu pane, případně pane předsedo. Vypadá jako slušný politik. Samozřejmě není sám, podobných postav je v politice požehnaně. Je však jasným, nezpochybnitelným příkladem toho všeho, čemu se říkalo nemravnost, bída normalizace. Pro výkon funkce předsedy KSČM má všechny předpoklady, jaké jsou od komunisty požadovány: aktivní práce v SSM, ve funkci ideologického referenta OŠV SSM, člen IE OV SSM, předseda ZO SSM, předseda praporního výboru SSM, člen SČSP, SSM a ČRS. Schválen pro styk pro PT ZD a od r. 1985 je OPST-SW-StB.
Z těch zkratek, jejichž význam je dnes už mnoha lidem chválabohu nejasný, se dá vyčíst jediné: nepřehlédl žádnou funkci, která se naskytla v husákovské zemi. Předsedou dnešních komunistů se stal oprávněně.
Mystický svit StB
Jeho politický osud v mládí kopíroval mentalitu normalizace nečekaně přesně: na jedné straně ideály mladého funkcionáře ve službách zítřku, čili okupantům, na straně druhé neobyčejný smysl i pro padesát korun, které například 30. ledna 1987 převzal jako agent Falmer od StB za telefonát fízlovanému objektu do Německa.
Zde je nutné podotknout, že podle soudního rozsudku šlo o službu nevědomou, svým iracionálním způsobem dokonce neexistující. Takový rozsudek dává všem stvrzenkám, které Vojtěch Filip jako agent Falmer podepsal, když přebíral odměny, zvláštní mystický svit. České soudy mění minulost s energií vznícených náboženských falzifikátorů. Už brzy se jim podaří spolupracovníky StB z dějin zcela vymazat. Ještě 1. prosince 1989 převzal nevědomý či neoprávněně evidovaný spolupracovník Falmer od řídicího orgánu (StB) posledních 500 Kčs za dobrou práci. Odměna měla být povzbuzením do další práce v roce 1990.
V témže roce však čekaly komunisty už jiné úkoly, než StB původně plánovala. Zavrtat se, přežít, čekat, až se vlny převalí. Pak zase vyrůst a opět zaútočit na vládní moc. V tom posledním stadiu KSČM dnes, pod vedením Filipa, právě je.
Proč se Filip tolik hádá o svou minulost spolupracovníka StB, je divné. Vždyť to pro člena KSČ musela být čest. Má dnes soudní rozsudek, že spolupracovníkem nebyl, což se už brzy, až budou agenti StB opět na výsluní, může obrátit proti němu. Zas se mohou objevit ony "kádrové předpoklady". Přijde čas, kdy agenti StB budou dostávat pěkná místa od státu, případně i odškodné, a Filipa se zeptají: pročpak jsi tehdy, soudruhu, neudával a nespolupracoval?
Říká dnes totéž co za Husáka
Dost sarkastických věšteb. Jaká je Filipova politika dnes? Její duchovní, ideová složka se nemění - je to marxistické učení, podle Filipa ryzí humanistické myšlení. On sám však není marxistický teoretik, jen opakuje fráze z mládí, z kurzů a rychloškolení. Vše, co říká dnes, mohl říkat už tehdy. Čas husákovské normalizace považuje za ideál, od něhož jsme spadli dolů. Naivní požadavky, aby komunisti odvolali minulost, oprávněně nechápe. Minulost byla správná, což dnes tak není. Obhajování Gottwalda, procesů, poprav věnuje Filip hodně úlisné energie. Věří, že tehdy byl už málem blahobyt, zatímco dnes je krize, zbídačování, úpadek. Rozpor mezi jeho "humanismem marxismu" a pustošením země marxisty nevidí. Vraždění považuje za "justiční omyly" a omlouvá je tím, že v USA byl McCarthy. Věří, že komunismus je nějaký vědecký světový názor, že se KSČM staví za pracující lid, kterému dá blahobyt. Nabízí tytéž recepty jako komunisti před padesáti lety. Říká tomu: poptávka po uceleném řešení společenské krize. Jestli to dělá pro kariéru, nebo z víry, je těžké poznat.
Vystačí jen se sliby
Krásný je svět komunistických ideálů a teorií. O ty se však málokdo zajímá. Vliv a pozici si komunisti získávají praktickou politikou ze dne na den, kritikou režimu, vlády, poměrů, nezaměstnanosti, počasí, bídy, kulturního úpadku, USA, Němců, drog, čehokoliv. Praktická politika komunistů sestavuje neustále seznamy nedostatků, často správně popsaných a nabízí jediné: toto nebude, až tam budeme my. Jak to nebude, proč to nebude, to už odkazují tomu času "až tam budeme my". Je to výhodné, stačí sliby, komunisti se nemusí zdržovat přemýšlením, jak je naplnit. Je to i Gottwaldovská politika: klaďte nesplnitelné požadavky, rozkazoval, když boural, jak říkal, buržoazní sociálfašistický stát.
Co tě trápí, odstraníme
Z toho hlediska je Filip lepší populista, než byl Grebeníček vězící příliš v tenatech scholastických komunistických ideálů. Filip ví, jak se oslovuje nespokojený volič, který si s Marxem hlavu neláme. Každému Filip slibuje: Co tě trápí, odstraníme. V tomto každodenním pojetí politiky jako kontinuity reptání, buřičství a sladkých řečí je síla komunistů. To Filip dobře ví a s tímto všedním materiálem lidské nespokojenosti zachází pečlivě, což ostatně uměli už Gottwaldovi chlapci.
Perverzní matematika
Postavil by pomník obětem kapitalismu, ne komunismu. Říká, že za osm minut náletu Spojenců na Prahu za druhé světové války zahynulo víc lidí, než jich komunisti popravili. Tato perverzní matematika vystihuje dobře komunistickou mentalitu. Kdyby Spojenci na Prahu útočili šestnáct minut, mohli by komunisti zavraždit dvojnásobek lidí?
Komunisti odjakživa milovali umění a literaturu. Byla to láska dost smrtonosná - na jedné straně umělce štědře odměňovali, na druhé straně je utlačovali a proměňovali ve stranické propagandisty.
Filip nezůstává stranou. Vzpomíná na vynikající literární, filmové i divadelní počiny let šedesátých. Asi zapomněl, že všechny ty počiny byly na komunistech vyvzdorovány, že vznikly proti vůli tehdy ochablé moci a že množství uměleckých děl komunisti zakázali. Trefně to řekl v roce 1968 Ludvík Vaculík. Vše, co dobrého vzniklo, se realizovalo proti vůli KSČ. Ta nevyřešila jedinou lidskou otázku. Bez studu k dílům těchto šťastných let šedesátých Filip přiřazuje i díla z bažin normalizace. Klidně obdivuje kulturní poušť, husákovskou Biafru ducha.
Tragédie a trauma
Normalizace je nejzapeklitější období komunismu v Česku. Pro Filipa šťastný čas mládí, prvních lásek a funkcí i schůzek s StB, pro jiné čas okupace. Z komunistů, krvavých idealistů, se stali chamtiví a mdlí kolaboranti s okupační mocí.
Marxistický internacionalismus a spojení proletářů celého světa popřely tanky. Rusové přepadli cizí zem a dosadili v ní své místní satrapy - komunisty. Tuto evidentní skutečnost žádné poučení z krizového vývoje nezastře a každý, kdo v té době dělal v KSČ či StB kariéru, musí přijmout trpkou skutečnost: byl sluha okupační moci.
Kdo je Filip? Usazenina své doby, kráčející problém postkomunistického trápení. Je přesvědčen, že po tom všem zas může chtít moc. Komunismus je učení sociální. Místo sociálního ráje však po něm zůstala zpustošená zem. Nevadí to, nynější předseda KSČM jede dál. Strašlivé na postavě Filipa není on sám, nýbrž to, že je akceptován, že je možný, že je politikem, kterému leckdo nabídne kus moci. Filip, jako celá KSČM, je tragédií i traumatem české společnosti.
"Má kladný vztah k politice KSČ a socialistickému zřízení. Rád jezdí do NDR. Dovede umně navazovat styky z řad čs. občanů."
František Hanzalík
náčelník odborů StB v návrhu na zavedení Filipova svazku )
***
Co také řekl
"Víte, co je zajímavé, že na tento seriál je snad nejvíce reklam a inzerce, ale má nejmenší sledovanost. Ono to bude asi tím, že těm příběhům zase tolik lidí nevěří, protože jsou nejen zkreslené, ale povětšinou i nepravdivé." (o seriálu Zdivočelá země)
"KSČM si je vědoma toho, že nabízí svůj volební program v realitě kapitalistické společnosti, se kterou se však nesmiřuje.
(Strana) vychází z odpovědnosti silné levicové strany, ke které se obrací naděje voličů a sympatizantů levicového a demokratického smýšlení a sociálního cítění." (o komunistech a demokracii)
"Útok na nás je veden stejným způsobem, jako byl veden v letech 1933 až 1938 na komunistickou stranu. Kde jsme schopni zastavit to, že někomu je takto zakázáno přemýšlet? Jednou budeme odsuzovat Židy, potom komunisty, potom Cikány, potom sociální demokraty?" (o dnešní nesvobodě)
"Ptám se, kde to zastavíme. Bude opravdu dovolen pouze jeden politický názor? Začátek omezování svobody myšlení má různé podoby. Byl bych rád, abychom se všichni poučili z minulosti, a mně se zdá, jako by to poučení k některým nedošlo." (o poznávání minulosti)
"ODS se pustila na strunu silného antikomunismu. Česká společnost, právě po zkušenostech z minulého století i z let 1948 a 1989, o to nemá zájem. Přesvědčení, že nemá smysl se bavit o tom, co navrhuje KSČM, je útok na svobodu myšlení." (opět o dnešní nesvobodě)
Foto popis| NEZMĚNIL SE. Vojtěch Filip čas normalizace považuje za ideál.
Foto autor| FOTO: MAFA - JAN KARÁSEK