Skanzen minulosti, zvláštnost české politiky
Českým extremismem není ani národ, ani rasa, nýbrž sociální blud - komunistické učení
Málokdo čekal, že komunisti budou šestnáct let po pádu jejich ponurého režimu hrát v české politice tak velkou roli. Zásluhu na tom nemá jejich urputné trvání na marxismu, nýbrž potřeba ČSSD najít do vlády nějaké partnery. Existence komunistické strany, rarita české politiky, štěpí levici na dvě tělesa, která si vzájemně znemožňují přístup k moci. Nestydatost komunistické strany a šeredná minulost jsou pro ČSSD riskantní prvky, poslanecké mandáty KSČM naopak prvky přitažlivé. V těchto mezích se potácí Paroubkova ČSSD: s komunisty ano i ne. Toho nebýt, nemusel by se komunisty nikdo vážněji zabývat.
Co KSČM nabízí? Ve volebním programu prohlašuje, že není jejím cílem vylepšovat kapitalismus, nýbrž jít k socialismu demokratickou cestou. Kapitalismus zbídačuje lid. Máme neokoloniální postavení. Probíhá pravicová demontáž sociálního státu. KSČM toto s pomocí Marxovy teorie změní. V socialismu bude blahobyt, společenské vlastnictví odstraní chaos trhu, všichni občané budou prosperovat. KSČM má osm oblastí dobra, jimž se věnuje především. Když o nich čtete ve volebním programu, je to, jako byste rozebírali ruskou matrjošku. První panenka: zavedou péči o zdraví na úrovni 21. století. Jak? Druhá panenka: bude jedna pojišťovna. Jak to zajistí? Bude v ní lepší hospodářství. Další matrjoška už není. Nebo - bude dostupnost bydlení! Jak to uděláte?
Zlepšíme systém registrace bytů! Byty registrujete a regulujete šedesát let, dostupné nejsou stejně dlouho. Žádná skutečná řešení komunisti nemají. Slovník jejich volebního programu je: dosáhneme, zavedeme, prosadíme, nastolíme... a následuje nějaké dobro, proti němuž nikdo nic nemá a které si každý přeje. Na otázku, jak to udělají, přijde odpověď v podobě dalšího dobra, které se skrývá uvnitř toho předešlého. Je obvyklé, že politici hlásají dobrá hesla, aniž by věděli, jak je uskutečnit, ale komunisti z nich skládají celé nekonečné panenky, jedna vězí v druhé, stále dál a dál, pořád je to totéž: uděláme dobro! Kdo to miluje a chce se opájet slovy, užije si. Ostatní mohou žasnout: něco tak hloupého - a ono to zabírá? Je to totéž jako před šedesáti lety -demokracií k socialismu, socialismem k blahobytu všech. Že tomu věří skoro dvacet procent občanů, je trapné. Na druhé straně žádné jiné větší kuriózní extremisty, jací se po evropských státech potulují, nemáme, KSČM je pohltila či sjednotila všechny. Českým extremismem není národ a rasa, nýbrž komunismus. Daleko trapnější je, že s tímto extremistickým segmentem jsou ochotni ostatní (z vlastního sobectví) spolupracovat.
Komunisti nabízejí hard podobu téhož, co socialisti ve verzi soft. Pro komunisty je USA i NATO zdroj agrese, Kuba přítel, kapitalista nepřítel. O základních teoriích komunistického učení zatím mlčí. Vykořisťování člověka člověkem, třídní boj, diktatura proletariátu - tyto svaté pojmy komunismu si neodcizili, v programu je pod cudnou rouškou najdete, ale nahlas je, stejně jako Gottwald před rokem 1948, neřeknou, aby nevyděsili. Socialistickému státu prozatím říkají „sociální stát“, diktatuře proletariátu mazaně „demokracie a spravedlnost“.
Pro drobný politický provoz nabízejí zhruba podobné spektrum sociálních dávek jako ČSSD a stejný systémový pohled: vybrat od lidí co nejvíc daní a pak zas lidem co nejvíc rozdat. Starý komunismus byl důslednější, sebral lidem všechno a pak to podle svých úvah rozdával jako dobrodinec.
Voliči by měli uvážit, proč dávat komunistům, kteří měli na nastolování dobra a ráje po dobu čtyřiceti let absolutní moc, druhou šanci. Jsou lepší a chytřejší, než byli? To nestačí neštěstí, které už spáchali?
Ne. Spravedlnost, rovnost a ráj jsou vždy pěkná lákadla a také lidsky přitažlivé cíle. Komunisti jsou na ně odborníci. S těmito rajskými hesly vždy zavedli zemi do chudoby a otroctví všude, kde vládli. A vládli už leckde, protože to, čemu skutečně nejlépe rozumějí, se jmenuje cesta k moci. Jejich dnešním ambicím není radno se pošklebovat. Vždyť už vlastní skoro půl sociální demokracie. Čtyřicet procent socialistických kandidátů jsou kariérní komunisti ze starých časů. V komunistické straně jich je devadesát procent. Dohromady ty dvě strany mohou snadno vytvořit parlamentní většinu.
Program KSČM je prodchnutý, podobně jako program ČSSD, ideou solidarity a sociální rovnosti. Sociální rovnosti se dá dosáhnout jen silným státem, který občany ořeže do jedné figury. Solidaritu si komunisti pletou s myšlenkou, že blahobyt vzniká přerozdělováním peněz. Nevzniká. Přerozdělováním vzniká přibližně stejná chudoba všech, jak jsme to už zažili. Komunismus jako strůjce blahobytu nikdy nikde neuspěl. Jako uchvatitel moci a organizátor neštěstí uspěl často. Protože jeho čas už přešel, zbývá českým komunistům třetí možnost - být přicuclou přísavkou. Jejich volební program k tomu směřuje.
***
Je to totéž jako před šedesáti lety - demokracií k socialismu, socialismem k blahobytu všech. Dvacet procent občanů tomu věří.
* Co slibuje KSČM
Sliby volebního programu
1. Vytvoření účinné metody ochrany lidských práv 2. Zajištění prosperity v hospodářské oblasti, vytvoření nových pracovních míst.
3. Podpora vědy a výzkumu, lepší využití finančních prostředků, založení vědeckovýzkumných center. 4. Obnova důvěry v právo, zachování regulace nájmů, zavedení obecního registru bytů, postavení 50 000 nových bytů ročně. 5. Věk odchodu do důchodu se nebude zvyšovat.
6. Obnova významných hodnot, jako jsou mír, vlastenectví, národní tradice, mateřský jazyk, úcta k životu a přátelství mezi národy.
7. Odmítnutí agresivní politiky USA a NATO. Členství v NATO bude pozastaveno.
8. Stát bude odpovědný za strategické řízení národního hospodářství.
Dlouholetého předsedu KSČM Miroslava Grebeníčka (vpravo) vystřídal v čele strany Vojtěch Filip.
Foto popis|