Sněmovna bude, snad
Prožíváme politickou krizi hodnou talentu státníka. Ale máme ho?
Nový návrh: pravozelená koalice nepostaví kandidáta, kandidát ČSSD bude zvolen s podmínkou, že ve třetím kole sestavováním vlády pověří toho, kdo bude mít sto jedna hlasů. Sto jedna hlasů neexistuje. Kdyby ano, zvolila by ta stojednička někoho už dávno. Když na tento Paroubkův návrh Paroubek přistoupí, může podat demisi, vznikne nová vláda a budeme o krok dál. Neboli blíž. K volbám, které Paroubek nepřipustí.
Proč má Topolánek sestavovat vládu jako první? Protože je na tom o koňský chlup lépe. Má širší koalici, má společný zelenopravý program a ve volbách dostala jeho stovka víc hlasů než Paroubkova. Koňský chlup mu však nepomůže, Paroubek má také sto hlasů a všechno mu zakousne. Je na tom o týž chlup hůř - nemá koalici, nabídnout může jen komunisty a ve volbách dostal s nimi dohromady míň hlasů než pravozelení. Ale Topolánek mu každou vládu zakousne.
Vláda s jedním či dvěma koupenými, získanými či jen přesvědčenými poslanci z druhé strany je v naší situaci mimořádně nechutná a nebezpečná - kdo nás přesvědčí, že se neustanovila korupcí či vydíráním? A i kdyby ne, tak zásadní rozhodnutí, jako je vznik vlády, má být v rukou jednoho poslance z důvodů - dejme tomu všelijakých? Takový poslanec by si zasloužil, básnicky řečeno, veřejnou popravu. Smysl by měla jedině vláda na základě širší politické dohody protilehlých stran - na takovou dohodu není prostor ani důvod, na dohodu postavenou přes příkop by doplatily obě velké strany.
Topolánek nabízel obchod - dej mi vládu, dám ti parlament. Opíral se o svůj náskok. Paroubek také nabízel obchod - dej mi parlament, já si pak najmenuju předsedu vlády. A diví se, že koalice na to nepřistoupila. Paroubkova socialisticko-komunistická koalice naopak žádnou podobu vlády s ODS v čele nepřipustí. Za odměnu chce vedení Sněmovny. Paroubek je neústupný a myslí si, že je to přednost. Ale dobře ví, že být tvrdý je lehké i pro protistranu. Navíc si přidělává nové minusy. Po volbách se předvedl jako trapný gottwaldovský diktátor, vychvaluje slovenskou vládu se Slotou a Mečiarem, nechce jasně říci, s kým a jak by vládl, stihl vynadat i evropským socialistům. Šest týdnů se jednalo bez výsledku. Šest týdnů je jasné, co se má stát - a šest týdnů to nikdo nechtěl říct. Natož aby někdo podal návrh, jak se to má stát.
Včerejší návrh umožní vznik Sněmovny a odchod Paroubkovy vlády a neumožní žádnou výhodu pro jednu ze stran.
Co asi bude dál? (Přičemž před vyhandlovanou stojedničkou nás bůh chraň.) Na přeběhlíka by byl hrozný pohled, ale ještě hroznější by byl na zbytek ztrapnělé politické scenerie. Zkusí parlamentní síly udělat zrychlenou dohodu o nových volbách? Nebo půjdou rozvleklou cestou podle ústavy? A kdo bude vládnout do té doby? Česká politika je na rozcestí: buďto se bude dál topit v neplodnosti a nehybnosti, až se vytvoří dostatečně marastická situace, v níž každý řízný hulvát bude vnímán jako spasitel, nebo řekne jasné ano novým volbám, protože výsledky těch starých neumožňují vznik vlády. Paroubkovo ne znělo dlouho. Řekne ne i dnes na svůj vlastní návrh?
Bylo by to kuriózní. Možná by měl ukázat, jakou vládu chce sám stvořit. Kdo jsou ti odborníci a kam dá komunisty? Totiž, co jim dá?
Asi padne teplotní rekord. Ale i to, co se děje v politice, je rekordní. Nikdy jsme to ještě neměli. Je to křehká situace, která příštího státníka vybízí - popadni tu chvíli. Popadnout ji ale může i každý politický křupan. Držme si palce pro ten lepší případ.
Padne teplotní rekord. Ale i to, co se děje v politice, je rekordní. Nikdy jsme to ještě neměli. Je to křehká situace. Příštího státníka vybízí: popadni tu chvíli.
Foto popis|
O autorovi| KAREL STEIGERWALD, komentátor MF DNES