Topolánek a vláda čtyř
Chcete raději ČSSD s komunisty, nebo ODS s lidovci a zelenými?
ODS, lidovci a zelení nabídli ČSSD vstup do koalice. Pro sociální demokraty to znamená: jaké části našeho programu přiberou? Co ze svého škrtnou? Bude Paroubek Topolánkův místopředseda? Půjdeme tam bez Paroubka? Měla by ČSSD v koalici 174 menšinu 74 hlasů?
Nepřijmout tu nabídku znamená dát si cejch kazisvětů, neschopných dohody a konstruktivního řešení. Přijmout tu nabídku znamená ztratit komunisty, jediného spojence. Paroubek, mistr protikladů, může nabídku přijmout a nastavit nepřijatelné podmínky. A pomrkávat na KSČM, že je to jen jako, a čekat, co bude.
Sociálním demokratům za to nabízejí předsedu Sněmovny. Ale to místo má cenu zlata, jen pokud vláda nevznikne, protože je to klíč k dalším událostem. Zde by se jmenoval třetí předseda vlády a ten by do předčasných voleb (i bez schválení Sněmovnou) řídil vládu. A řídit vládu je v kampani před volbami velké plus.
Berme nynější zápas o jmenování vlády vážně. Topolánkovu vládu už známe. Známe i koaliční program. Pokud se přidá i ČSSD, dojde ke změně. Jak velká by byla? Je na Paroubkovi, aby podal návrh. Ostatní tři strany mu patrně vyhoví málo. Krom účasti v koalici zbývá ČSSD už jen vláda s komunisty, kterou však koalice nepodpoří. Ostatní kombinace (s ODS, se získaným poslancem) patří zatím do říše snů. Paroubek tuto hořkou situaci halí do prázdné formule: vláda s nestranickými odborníky. Předvedl dva (Rath a Jandák). Jejich odbornost je velmi sporná, zato oddanost premiérovi očividná. Nezávislost či nadstranickost - to jsou jen jiné výrazy pro naprostou závislost na premiérovi - ani jeden nepředstavuje žádnou politickou sílu, oba úřadují z vůle premiéra, jaksi přes všechny politické strany včetně ČSSD jako podivní osobní ministři jednoho člověka. Odtud jejich opičí láska k premiérovi. Proč by kdokoli jiný (včetně komunistů) vládu takových osobních ministrů schvaloval?
Vláda s komunisty je jiné kafe. Paroubek s nimi může udělat politickou dohodu, určit společný vládní program a může s takovým plánem jít před prezidenta s požadavkem: dejte vládu mně a komunistům, máme také sto hlasů. Bylo by to od něj odvážné. Jasně by formuloval, co ve skrytu a oklikou už dlouho dělá. Dosud má v komunistech jediného spojence. Proč ho tají, není jasné.
Naopak, je to jasné: protože komunisti ve vládě - to je problém celé společnosti a Paroubek to ví. Využívat této dvanáctiprocentní sekty k mocenským hrám je ošemetné. Paroubek by to chtěl obejít jako chytrá horákyně, komunisty mít a nemít zároveň. Podpořili by však všichni jeho poslanci vládu s KSČM? Úpadek ČSSD není tak hluboký, některým poslancům by to ještě mohlo vadit. Vadilo by to však nepochybně celé nynější koalici a Paroubkova vláda by měla zase jen sto (v nejlepším případě) hlasů.
Samostatná Paroubkova vládní operace má stejné naděje jako Topolánkova. Návrh na vznik čtyřkoalice může být řešením. KSČM odstrkuje od moci, ale jak bude ta moc vypadat, je nejasné. Nejspíš jako teď - s jediným rozdílem formálně společného vládního dresu, zato s tvrdou koaličně-opoziční bitkou uvnitř vlády.
Pravozelená koalice by však na vládním hřišti měla přesilu. Čtyřkoalice je pro ČSSD stejně nebezpečná a záludná jako vláda s KSČM. Paroubkovi asi nelze dobrou nabídku udělat. Pokud nás potkají předčasné volby, o jemné otázky se nebude jednat. Z voleb bude referendum: chcete ČSSD s komunisty, nebo ODS s lidovci a zelenými? Řešení není v rukou politiků, nýbrž ve voličském reparátu.
Čtyřkoalice je pro ČSSD stejně nebezpečná a záludná jako vláda s KSČM. Paroubkovi asi nelze dobrou nabídku vůbec udělat
Foto popis|
O autorovi| KAREL STEIGERWALD, komentátor MF DNES