Žebrota i práce se tresce, jděte pro dávky do Veselí
Potíže při sestavování vlády mají kořeny v dávné minulosti.
U Jindřichova Hradce visí cedule s tímto textem: Žebrota se zapovídá podle § 2 zákona ze dne 24. 5. 1885 a tresce se vězením do 3 měsíců. Cestující hledající práci upozorňují se na okresní ústav pro bezplatné zprostředkování práce ve Veselí, kde se mohou po práci poptati.
Je to text z úsvitu sociálního státu. Má dva konce. Na jednom je idea rozdávání peněz potřebným jako projev soucitu a solidarity, na druhém je teze o práci, po níž se mají pocestní poptati. Staré časy akcentovaly práci, zatímco soucit a solidaritu formou žebroty trestaly. Moderní stát před prací preferuje solidaritu. Žebrotu postátnil, vnesl do ní systém a z lidského soucitu učinil povinnost. Zatímco Paroubek preferuje soucit před prací a vyjadřuje jej množstvím dávek a příplatků, Topolánek sleduje cíl opačný: před dávkami dává přednost ptaní se po práci. Je jasné, že jde o dva světy, které se stěží spojí.
A když už by se spojily, jejich směs by byla nebezpečnou třaskavinou. Oba to vědí, a proto je vláda v nedohlednu. Na tom však není nic špatného: voliči to tak chtěli a oba lídři jen plní jejich přání. Polovina voličů se chce po práci poptávat, druhá chce od státu dávku.
Splnit obě přání nejde, jsou protichůdná. Dnes těžko prosadíte ideu, že práce se tresce, a když někdo nic nedělá, má si dojít pro dávku do Veselí. Také neprosadíte, že se na lidi v zoufalé situaci stát má vykašlat a že práce je povinnost. Nějaká podoba sociálního státu tu bude vždy.
Jde jen o to, zda bude mít podobu chmurně střízlivou a strohou, nabádající k práci, či bude v rukou rozjařeného plýtvala, plného soucitu s každým pocestným. Je i možnost třetí: nechat to všechno na žebrotě.
***
Polovina voličů se chce ptát po práci, druhá chce od státu dávku
Foto popis|
O autorovi| KAREL STEIGERWALD, komentátor MF DNES