Kubice I, II nebo i VI
Napište si svou vlastní zprávu o čemkoliv a hoďte ji po lidech. Zabere to
Kubiceho listina č. II je triviálně napsaná žargonem estébácko-fízlovským.
Možná už novodobě policajtským. Nebo je jazyk fízlů odjakživa stejný?
Takových zpráv si můžete napsat za večer, kolik chcete. Klidně se dočkáme Kubice III, IV nebo i Kubice VI. Kdysi tak bylo napsané Olovo o Petře Buzkové. Sflákáte dohromady útržky skutečných a všem známých informací s různými „byl pověřen, propojení, mediální potenciál, vazba na někoho“ a tuto směsici vrhnete na veřejnost s tragickým výrazem idiota a poukazem na tajemný původ zprávy. Nejlepší je tvrdit, že ji přinesl sám čert - zasmrděl, zmizel, listina po něm zbyla. Paroubek ukazuje soubor banálních a všeobecně známých trivialit - jako by nalezl kámen mudrců.
Baštovi takové hlouposti podstrkovali v metru neznámí tvorové, Zeman měl svůj kufřík senzačních listin od blázna. Paroubek má čestného dodavatele, jehož bude pro tu čest krýt. Napsat si Kubiceho libovolné pokračování o čemkoliv je snadné - a jistě se i v budoucnu podobných elaborátů dočkáme. Mají při vší triviálnosti na publikum určitý vliv a pokušení je to velké.
Riziko je naopak malé. Skutečný věcný obsah takových materiálů se nehodnotí nikdy - případnému padělateli nic nehrozí, zájem publika je přelétavý a v dobách, kdy pitomost materiálů je očividná, už nikoho nezajímají. Jakou má dnes cenu tvrdit, že Zeman měl v kufříku hlouposti? Kde je Zeman a kde je kufřík! Sepisovatel Kubicových kufříků je hrdina okamžiku: teď a zde. Za půl roku už je to vše pryč.
Plukovník Kubice a jeho zpráva - to je jiný případ. Kubice není cizí blázen, tajemný muž z metra nebo čestný neznámý, je to konkrétní důstojník policie, sám rozhodl o zveřejnění, sám za to ručí, sám by to měl obhájit a vysvětlit. Nezveřejnil také listy z nebe přilétlé, nýbrž policejní materiály - měly by mít náležitou policejní důstojnost. Jenže i Kubice dopadá jako všechno před ním: celá napínavost a záhadnost jeho zprávy zůstává dodnes (tři měsíce po volbách) bez vysvětlení, bez věrohodného komentáře. Známe jedině jakési tahanice, zda směl, či nesměl věc zveřejnit, i to s výsledkem nesrozumitelným. Ale o věrohodnosti obsahu, o faktech neznáme nic, jako by důstojník Kubice byl totéž co Zemanův pošuk s kufříkem. Že se Paroubek na důstojníka rozvzteklil, je pochopitelné.
Proč s tím důstojník vylezl těsně před volbami, si také žádá nějaké vysvětlení a debatu.
Nedočkáme se. Kubice I zapadne jako všechno předtím. Nikdy se nedozvíme, jestli šlo o mazanou předvolební manipulaci, nebo o senzační zjevení pravdy. Už i důstojník policie může ukazovat listiny, jaké chce. Nikoho to nezajímá. Pohádka o vlku je naplněna. Na senzační dokumenty, které znamenají bůhvíco, jsme už zvyklí jako na počasí. Tolikrát už se křičelo, že jde vlk, a nic nepřišlo, až si nakonec vlka, který přišel, z nás pasáčků nikdo nevšímá. My se zde divíme Kubiceho zprávě I či II, lačni po faktické analýze a informaci, ale máme události daleko starší - také bez dalšího vysvětlení. Zgarbovy pozemky, šibování s miliardami - co to bylo?
Zgarba je jen příklad - jeden z tisíců. Podobný je i Topolánkův dluh, úvěr či co. To se také rozplyne bez jasného označení a poměření? Řekl bych, že ano.
Politický terén je strašlivý - můžete do něj vrhat granáty, jaké si přejete, nic se po výbuchu nestane. Klausova vila ve Švýcarsku byla jen nesmělou vlaštovkou - od té doby přituhlo. Problém je, že neexistuje arbitr, rozhodčí, věrohodný bůh, který by Čechům řekl: Toto je pravda, toto ne. Ani soudům nikdo už neuvěří - natož bohu, policii či třeba jen čestnému slovu politika. Všemu se zklamaní pasáčkové vysmějí. A mají recht. Český politický terén je rozbombardovaný. Čemu jsme se kdysi divili u primitivního hulváta Sládka (republikán), to máme dnes na talíři od všech. Paroubek je soudný, ví, jaký salát vytáhl na světlo. Ale divte se mu - udělal to co všichni jeho předchůdci.
Politický terén je strašlivý - můžete do něj vrhat granáty, nic se nestane. Klausova vila ve Švýcarsku byla jen nesmělou vlaštovkou - od té doby přituhlo.
Foto popis|
O autorovi| KAREL STEIGERWALD, komentátor MF DNES