Nám nic nehrozí, vždyť ani nemáme mrakodrapy
Před pěti lety, v úterý, v půl deváté ráno, 11. září, napadli teroristi Spojené státy krutým, fanatickým a rafinovaným způsobem. Zkáza mrakodrapů uvedla v chod události, jejichž konce ani dnes nedohlédneme. Běží válka s terorismem, má střídavé úspěchy, řadu teroristů zabila, jiní se narodili, vojska obsadila dva státy s teroristickou diagnózou - s nadějí, že do nich vloží alespoň kus svobody.
Válka proti terorismu, odstartovaná esteticky dráždivým a mediálně vděčným zničením dvou mrakodrapů, má mnoho kritiků. Většinou, paradoxně, z řad občanů demokratických zemí, právě těch, na které jako na sídlo ďábla terorismus útočí především. Islámští teroristi válku proti sobě vítají.
Válka přináší násilí, krutost, zabité děti, spálené kusy země. To je pro terorismus nejkrásnější kulisa. Svět hoří, vzhůru, bratři.
Kritici říkají, že válka proti terorismu terorismus vyvolává, vnucuje muslimům náš svět a ohrožuje naši svobodu víc než teroristické útoky. I pro kritiky války proti terorismu je ta válka požehnáním - jak krásně se kritické perutě nad válčištěm skví.
Jako za časů vietnamské války, která byla válkou proti komunismu, ale do dějin ji prodali jako největší selhání a agresi USA.
I dnešní válku prodávají jako soukromý podnik válečníka Bushe, jako zločin imperialismu.
Náš spor o americké rakety je všech protiteroristických událostí část. Pod všemi vrstvami tohoto sporu leží jednoduché otázky: chceme bránit svůj způsob života? A s kým a jak? Sami? S civilizací, k níž patříme? Nebo raději ne? Je lepší přikrčit se, smeknout - s nadějí, že si nás zlo nevšimne?
Ale zlo lidi nepřehlíží. Americké základny v Česku nejsou nebezpečné. Nebezpečné je být bez nich. Jenže nejlepší česká odpověď zní: Co se bojíte, vždyť nemáme mrakodrapy!
Americké rakety jsou bezpečné. Nebezpečné je být bez nich.
Foto popis| Článek obsahuje jednu nebo více fotografií bez popisu
O autorovi| KAREL STEIGERWALD, komentátor MF DNES